Jistě vás už napadlo, jak je to s kouzly pro někoho jiného. Tedy za úplatu. Je to úplně stejné a normální jako za dávných dob. Logicky – ne všichni jsou schopni kouzlo vykonat. Stále také platí, že za práci a pomoc je nutná odměna (nejen peníze). Za speciální práci, těžší, náročnější, s mnoha důsledky (které na sebe vztahujete vy – vykonavatel kouzla) se platí mnoho a mnoho. A znalí si vždy, kromě dané odměny, berou i pojistku.
Pomineme-li situace, které si vyžadují jakkoli tvrdší řešení (a my naprosto přesně víme, proč to děláme a jsme si vědomi, že nás to bude něco stát), můžeme mluvit o morálce přirozené, vlastní každému člověku.
Ptáme se tedy sami sebe na to, zda je dobré kouzlo udělat. Na to, jaké budou vedlejší účinky. Zda nebudou horší než to, co mělo kouzlo změnit.
Nelze vzít v úvahu všechno, okolnosti leccos pozmění, ale měli bychom promyslet co nejvíce věcí.
Nemusíme se bát žádného pekla, ale je nutné podotknout, že úmyslně způsobovat škodu, nepříjemnosti či nemoc, neštěstí, to vše nás brzdí a přijde den, kdy budeme muset důsledkům těchto činů čelit.
Každý jsme jiný, každý o morálce rozhodujeme jinak.
Nikoho nesoudíme, protože neznáme životní cesty jiných lidí, jejich trápení a bolesti.
Každá situace navíc vyžaduje specifický přístup.
Kouzla útočná, svazovací nebo ničící jsou ale normální součástí starého řemesla.
