Každý praktikující byl měl postupně získávat přístup k tajemným a neuchopitelným silám skrze kontakt se starými duchy.
Tedy dostat se do vzájemného a hlubokého kontaktu s entitami pradávnými a mocnými.
Mimo známé Velké Matky (Velké Bohyně, Bohyně Matky apod.) jde také o Velkého Otce (Rohatého Boha).
Jeho vzezření může být jak antropomorfní, tak zvířecí, případně smíšené. Záleží na tom, jak jsme my sami schopni vnímat podněty, ale také na tom, jak se jemu samotnému chce.
Jeho role v řemesle je nezastupitelná. On je stvořitelem moudrosti a tím, kdo lidem zjevuje “cestu”. Cesta je symbolem všeho, co se vymyká normálnosti moderní civilizace.
Starý Otec není jen postavou, on je tou hranicí mezi světy, on ztělesňuje podstatu všeho kolem nás.
Nabízí pomoc a vedení těm, co se odváží vstoupit na jinou cestu. Těm, co zvládnou převzít kontrolu nad svým životem a odklonit okolnosti, které nejsou v souladu s vůlí daného člověka.
On je iniciátorem osvětlujícím staré cesty, vůdcem a pánem divočiny a osamělých míst. Na jaře je zeleným jezdcem, nositelem divokého pučení a života, na podzim se stává pánem smrti. Jeho přítomnost je vždy a všude hmatatelná. Symboly, které ho provází jsou kosti a lebky, hůl a kameny.
Nabízí se otázka, jaká je vlastně role Velkého Otce a role Velké Matky. V čem jsou rozdílné. Odpověď je – v ničem. Oba tvoří jedno.
