Hekaté je další z božstev, která jsou spojená s magií. Její kult pochází pravděpodobně z maloasijské Kárie, později byla uctívána ve starověkém Řecku.
Je známá jako bohyně křižovatky a čarodějnictví. Často je zobrazována jako tříhlavá bohyně nebo Trojitá bohyně, přičemž v závislosti na denní době je Pannou, Matkou i Stařenou. Pole její působnosti je široké. Má moc nad magií, nocí, duchy, nekromancií, cestami, křižovatkami a osudem. Určuje běh života, chrání děti a rodiny a je rovněž bohyní měsíce a porodů.
Hekaté je dcerou Titánů Persea a Asterie. Mezi bohy byla povýšena samotným Diem za pomoc v jeho boji s Giganty.
Jedním z nejznámějších mytologických příběhů, spojených s touto tajemnou a mnohdy obávanou bohyní je ten, kdy Hádés unesl do podsvětí Persefonu. Persefonina matka Démétér svou dceru zoufale hledala a ve svém žalu se přestala starat o úrodnost země, čímž ji přivedla k dlouhé, smrtící zimě. Moudrá Hekaté vzala svou dvojitou pochodeň a sestoupila do podsvětní říše, aby Persefonu pomohla najít. Po shledání matky a dcery se Hekaté na šest měsíců v roce, které Persefona musí trávit v podsvětí, stala její společnicí. Za toto přátelství ji Hádés odměnil schopností nekromancie.
Hekaté je tedy bohyní spojenou s říší mrtvých a s temnotou, ale zároveň nám svou pochodní osvětluje stezku ve tmě. Pod svým moudrým vedením nás pobízí k cestě do stínů, k poznání toho, co se skrývá pod povrchem. Umí nahlédnout do světů mimo naše chápání a učí to i nás – pokud jsme ochotni nahlédnout za oponu toho, co je běžné a všední.
Hekaté může měnit svou podobu, a tak se s ní setkáváme jako s vránou, havranem, krkavcem či sovou. V podobě ženy bývá obklopena smečkou štěkajících černých psů, se kterými se prohání po nebi za temné půli roku.
Jejími atributy jsou pochodeň, křižovatky, dýka, klíč a had. Jejími zasvěcenými rostlinami jsou tis, vrba, cypřiš, česnek, levandule a mandragora. Mezi její vůně patří myrha a pačuli.
Někdy může být vnímána jako ochranitelka těch, kdo jsou v nouzi nebo slabí, její ochranná moc má však daleko k něžné a pečující mateřské náruči. Nabízí sice svou pomoc a radu, ale neměla by být nikdy vyzývána lehkovážně a bez patřičného respektu. A také bez vědomí toho, že každá pomoc má svou cenu. Může být však povolána na podporu v okamžiku, kdy řešíme nějaké bezpráví, zejména páchané na ženách či dětech.
Pracovat s ní mohou nejen ti, kteří se věnují magii, ale nakloněná bude i porodním bábám, milovníkům psů (zejména těm, kteří jim pomáhají v nouzi), léčitelům a bylinkářům.
Uctít ji můžete tak, že na magickém místě tvořeném přirozenou křižovatkou tří cest, ponecháte jako obětinu jablka, vejce, česnek, ořechy či koláče. Potěšit ji ale můžete i méně tradičními způsoby – třeba tím, že adoptujete psa z útulku anebo vrátíte krásu místu, které bylo dlouho opuštěné, zanedbané a přehlížené.
Autor ilustrace Louiz Brito
