Jen málo aspektů magické práce se potkává s takovým nepochopením nebo dokonce odporem jako nekromancie.
Otázkou je, proč nás právě komunikace s mrtvými tolik zneklidňuje a v čem nám přijde tak rozdílná od jakékoliv jiné (spolu)práce s nehmotnými bytostmi, jako jsou například entity či božstva.
Svůj podíl filtru strachu, kterým na nekromancii nahlížíme, má určitě i filmová a seriálová produkce, která z duchů vytvořila monstra lačnící po krvi živých.
Skutečnost je však zcela odlišná a zdaleka ne tak divácky atraktivní.
Čaroděj/ka věnující se nekromancii představuje most mezi světem živých a mrtvých a vykonává práci, která je prospěšná oběma břehům.
V rozporu s častým přesvědčením není nekromant temný mág, zneužívající moc jiného světa pro svůj prospěch, ale mediátor, průvodce zbloudilých duší a někdy i terapeut pro ty, kteří se srovnávají s vlastním traumatickým odchodem z fyzického světa.
Stejně tak mrtví lidé nejsou primárně nebezpečné bytosti, které se nás snaží vyštvat z našeho domu a umístit na pozorování na psychiatrii.
Nekromancie je vztahem mezi praktikujícím a zemřelou osobou. Mrtvé nechápeme jako entity, které je třeba vyvolat, ovládnout či zapudit, ale jako lidi, kteří sice již nemají svou hmotnou schránku, ale i po smrti si ponechali některé svoje charakterové vlastnosti, chování a projevy, které pro ně byly typické za jejich života.
Nejsou to sice identické „odlitky“ svých živých předobrazů, ale mají z nich dost na to, aby si zachovali svou individualitu. Dalo by se říci, že jsou stále dost „lidští“ a tak se komunikace s nimi nijak zvlášť neliší od toho, jak bychom jednali s jakýmkoli živým člověkem.
Vzájemný respekt je podmínkou a je třeba si uvědomit, že ne všichni mrtví stojí o komunikaci, ne všichni jsou přátelství, a ne všichni mají jen ty nejčistší úmysly.
Smrt nikoho nepromění v lepšího člověka, a tak nekromancie přináší v podstatě stejná úskalí jako jakákoliv jiná práce s lidmi. Občas je to nesmírně obohacující, ale občas narazíte na někoho, s kým je zatěžko strávit i jen pět minut.
Obecně ale nekromancie není o nic nebezpečnější než komunikace s entitami nebo vlastně jakákoliv jiná magická práce. Je u ní třeba dodržovat běžná bezpečnostní opatření a nebát se použít i svůj zdravý rozum. Cizinci na ulici bychom pravděpodobně nesvěřili klíče od našeho bytu, a tedy po krátké konverzaci se zemřelým mu rovněž nenabízíme, aby se u nás doma usadil.
Než se ale do navazování kontaktu se světem mrtvých pustíte, přece jen si ujasněte, zda máte potřebné znalosti a zkušenosti, abyste zvládli i případné zádrhely nebo konfliktní situace.
Platí to, co u jakékoliv jiné práce s jinosvěty – nikdy nepřivolávejte nic/ nikoho, co/ koho nedokážete kontrolovat a přimět k odchodu.
