Letos jsem se rozhodla prožít Dvanáct posvátných nocí trochu jinak. Místo severských tradic a bohů, na které jsem byla zvyklá, jsem obrátila svou pozornost k Hekaté – bohyni křižovatek, hranic a přechodů. Tohle je pro mě osobnější a živější cesta, která spojuje úctu k hloubce zimního období s novým zdrojem inspirace.
V této praxi se vracím k podstatě Dvanácti posvátných nocí: k vnitřnímu ztišení, spojení s vyššími silami a hledání nových směrů do roku, který přichází. S Hekaté pracuji skrze její různé epitety, jako je Kourotrophos, ochránkyně dětí, či Geneteira, Matka zrodu. Každé jméno nese jedinečný odstín její moci a pomáhá mi lépe pochopit, co právě teď ve svém životě potřebuji.
Takto vzniká most mezi starými tradicemi a mou současnou spirituální cestou – most, na kterém stojím spolu s Hekaté a s důvěrou kráčím do hloubky zimních nocí.
Hekaté. Hekaté. Hekaté.
Ó Kourotrophos, pečovatelko o mladé a strážkyně rodů,
dcero Asterie, jež vládne nočním hvězdám,
vnučko Kria, jenž drží klíče k pradávným sílám přírody,
jež spojuješ matky, dcery a jejich děti v nepřetržitém proudu života.
Ty, která bdíš nad rody a chráníš jejich zrození,
jež jsi stála po boku Deméter při hledání Persefony,
Tvé světlo ochraňuje nový život,
Tvá přítomnost je symbolem pokračování a růstu.
Ó Lochias, ochránkyně porodů a nových začátků,
jež přinášíš život tam, kde dříve byla jen temnota,
Tvé jméno je modlitbou matek a požehnáním rodin.
Ó Geneteira, Matko zrodu a rodové síly,
jež kotvíš naše kořeny hluboko v zemi,
Tvá moc oživuje plamen rodinného krbu,
Tvé vedení spojuje generace v jejich zrození a růstu.
Přijď mezi nás, Hekaté, paní rodin a strážkyně života,
a potěš se zvukem svých jmen.
Kourotrophos! Lochias! Geneteira!
Hekaté. Hekaté. Hekaté.
