Stačí, aby žena promluvila, a staré vzorce se probudí. A pak už jde jen o to, kdo ji zkusí vyvést z rovnováhy první. Z magického hlediska jde vždy o totéž
Stačí, aby žena promluvila, a staré vzorce se probudí. A pak už jde jen o to, kdo ji zkusí vyvést z rovnováhy první. Z magického hlediska jde vždy o totéž
Jsem magický bezdomovec. Nemám potřebu hledat si pantheon, v němž bych se mohla zabydlet, nebo tradici, která by mě ukotvila v příběhu. Když jsem pracovala s runami, nebylo to proto,
Každá doba má svůj způsob, jak ženám vysvětlit, že mají raději mlčet. Dřív to byla hranice, pak diagnóza, dneska posměch. Mužskému projevu se nevysvětluje, že přehání. Ten se prostě bere
Když se řekne „egyptská magie“, většina lidí si představí chrám, mumii, pár hieroglyfů a samozřejmě Knihu mrtvých, protože to přece zní dostatečně tajemně a egyptsky. Jenže ve skutečnosti má PGM
Kdyby dějiny mystiky psaly ženy, vypadaly by úplně jinak. Místo světla by se mluvilo o žáru. Místo vzestupu o prostoupení. A místo chrámů by se stavěly kruhy. Většina starověké spirituality
Žijeme v době dvojího extrému. Tělo se buď uctívá, nebo popírá. Na jedné straně kult výkonu, estetiky a algoritmu – tělo jako projekt, který je třeba neustále zlepšovat, sledovat a
Když dneska slyšíš „PGM“, většině lidí se vybaví tlusté svazky, co váží víc než jejich sebevědomí. Zlatá písmena, řecké transliterace, poznámky přes půl stránky. Výsledek? Moderní praktik se podívá, obrátí
Je zvláštní, kolik lidí čte Řecko-egyptské magické papyry, jako by to byl posvátný manuál k osvícení. Každé slovo svaté, každá chyba projev božstva. Jenže — ne. PGM jsou magický punk.
Podzim má zvláštní rytmus. Všechno se zpomaluje, světlo slábne, tělo si pamatuje, že kdysi bylo smrtelné. Je to doba, kdy se hranice mezi světy ztenčuje a všechno, co jsme se
Řecko-egyptské magické papyry jsou místem, kde se všechno spojilo. Orfická paměť, gnostická vzpoura, theurgická přesnost — všechny tyto proudy se setkaly v jednom těle, které už nechtělo teorii. Chtělo praxi.