Vyhoření v magii

Máme za sebou toxickou éru tlaku na výkonu, kdy se hodnota člověka se měřila počtem odpracovaných hodin a žaludečních vředů. Lidé pochopitelně vyhořeli. A jako reakci na to jsme se vrhli na opačný pól.

Vstoupili jsme do éry radikálního odpočinku. Mantrou dneška je hlavně se necítit nepohodlně. Hlavně netlačit. Hlavně plynout.

V magii a spiritualitě se to projevuje jako fenomén, kterému říkám „magické spa“.

Cílem rituálu už není změna reality, kontakt s numinóznem nebo nedej bože nesmrtelnost duše. Cílem je být v pohodě. Cítit se opečovaná.

A abychom si rozuměli – je naprosto v pořádku chtít klid. Je v pořádku chtít, aby vám bylo hezky.

Ale je lhaní si do kapsy (a porušení fyzikálních zákonů), pokud investujete jen do klidu, ale jako výsledek očekáváte Moc.

Zmatek ale vzniká už na samotné úrovni pojmů. Máme tu starý, křesťansko-asketický mýtus, že čím víc trpím, tím jsem svatější. A proti tomu stojí stojí nový, ezo-mýtus: „Když to dře, děláš to špatně.“

Jenže realita (aspoň z pohledu theurgie) je jinde. Existuje zásadní rozdíl mezi utrpením a prací.

Utrpení je emoční odpor. Je to fňukání ega: „Nechci to dělat, je to nefér, proč zrovna já.“ Práce je fyzikální výdej energie. Je to fakt, že cihla je těžká. Když stavíte zeď, potíte se. Bolí vás svaly. To není utrpení, to je námaha nutná k tomu, aby se hmota přeskupila do tvaru zdi.

V magii platí (stejně jako ve fyzice) jednoduchá rovnice. Zákon zachování energie. Výsledek odpovídá vstupu.

Chcete se cítit lépe? Fajn. Na to stačí kakao, deka, vonná tyčinka a afirmace. Nízký vstup, příjemný výstup.

Chcete přestavět strukturu své duše? Chcete mluvit s bohy tváří v tvář? Chcete zasahovat do reality? To je megalomanský cíl. A megalomanský cíl vyžaduje megalomanský výkon.

Je to jako s horami. Můžete jít na procházku do parku. Je to hezké, nenáročné, bezpečné. Ale neuvidíte to, co vidí horolezec na Everestu. On musel riskovat omrzliny, hypoxii a vyčerpání.

Nemůžete čekat výhled z osmitisícovky, když jste ochotni investovat jen energii na procházku po kolonádě.

Často máme sklon vidět disciplínu, řád a omezení (Saturnské principy) jako útok na osobní svobodu. Pohled architekta je jiný: Omezení je forma.

Představte si řeku. Řeka bez břehů (bez omezení) není řeka. Je to bažina. Voda se rozlije do krajiny, nikam neteče, nemá sílu, jen smrdí a stagnuje.

Aby měla řeka proud, sílu a směr, musí mít břehy. Musí být svázaná.

Když po sobě chcete disciplínu – vstát ráno dřív, udělat rituál, i když se vám nechce, studovat složité texty místo scrollování – netýráte se. Stavíte koryto. Zvyšujete tlak v potrubí. A jen pod tlakem může voda (Pneuma) pohánět turbínu a generovat elektřinu.

Co vlastně chcete?

Není to otázka morálky. Je to otázka volby spotřebiče.

Chcete být vyživená, opečovaná a v plynutí?

V pořádku. Ale neříkejte tomu vysoká magie. Říkejte tomu relaxace.

Chcete moc a transformaci?

Pak se připravte na nepohodlí. Vyměňte pohodlí gauče za kompetenci v terénu.

Magie není wellness.

Je to výměnný obchod.

Tiumen

Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.

K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.

Články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související