Proč dělat z motorové pily polštář? (Syndrom švýcarského nožíku v magii)
V moderním novopohanství a magické praxi se rozmohl jeden fascinující nešvar. Říkejme mu pracovně „Syndrom švýcarského nožíku“.
Vypadá to následovně: Člověk si vybere jednoho boha nebo bohyni (tzv. Patrona), zamiluje se do jeho estetična a následně se do této jedné bytosti snaží nacpat naprosto všechny potřeby lidského života.
Chceme, aby ten bůh byl drsný ochránce, ale zároveň něžná chůva, vtipný bavič, finanční poradce a terapeut. Chceme, aby Hekaté, Paní podsvětí, byla „vlastně hrozně milá, barevná a vtipná“. Chceme, aby bůh války řešil naše manželské krize s empatií psychologa.
To, co provozujeme, pak není polyteismus. Je to převlečený monoteismus.
Jen jsme vyměnili Ježíše (nebo univerzálního Boha Otce) za Odina nebo Hekaté, ale zachovali jsme tu dětskou touhu mít jednoho „Super-Rodiče“, který zvládne všechno a ještě nás u toho pohladí.
Krása a funkčnost polyteismu (mnohobožství) spočívá v dělbě práce.
Bohové nejsou univerzální „holky pro všechno“. Jsou to Principy. Jsou to gigantické, specializované toky energie s konkrétní „chutí“, účelem a fyzikou.
Mars je Konflikt a Průraz. Venuše je Spojení a Harmonie. Saturn je Hranice a Čas.
Představte si to jako fungování velké nemocnice.
Když si zlomíte nohu a trčí vám z ní kost, nejdete za očařem. I kdyby to byl ten nejhodnější pán na světě a měl v ordinaci hezké obrázky, s otevřenou zlomeninou vám nepomůže. Jdete na chirurgii za řezníkem, který to umí sešroubovat.
A naopak – když potřebujete předepsat brýle, nejdete za vrátným, i když má hezkou uniformu.
V magii se ale lidé chovají přesně takhle iracionálně.
Vyberou si „očaře“ (protože je jim sympatický) a pak po něm hystericky vyžadují operaci slepého střeva, daňové poradenství a opravu auta.
Co se stane, když nutíme specializovanou kosmickou sílu, aby dělala něco, co je proti její přirozenosti?
Děláme „God-washing“. Vymýváme z boha jeho podstatu, abychom ho učinili stravitelnějším pro naše ego, které se bojí extrémů.
Snažíme se „změkčit“ bohy podsvětí, aby byli „vtipní“. Snažíme se „přitvrdit“ bohy lásky, aby za nás válčili.
Výsledek je tragický. Ztrácíme kontakt s realitou té bytosti.
V momentě, kdy si začnete namlouvat, že Hekaté je „veselá společnice“, přestáváte mluvit s Hekaté. Začínáte mluvit se svou vlastní projekcí. Vytvořili jste si imaginárního kamaráda, který má jméno staré bohyně, ale charakter plyšového medvídka.
Je to neúcta k podstatě té síly. Udělat z Paní Křižovatek stand-up komičku je jako vzít žraloka a navléknout ho do tutu sukýnky. Může to působit roztomile, ale popírá to fakt, že žralok je dokonalý stroj na zabíjení, ne baletka.
Je v pořádku mít „Hlavního Patrona“. Ale i v korporátu vás váš šéf pošle za specialistou, když potřebujete vyřešit specifický problém, kterému on nerozumí.
Skutečná magie začíná tam, kde respektujeme kompetence.
Potřebujete radost, extázi a vtip? Neznásilňujte temnou bohyni, aby vám vyprávěla fóry. Její humor je pravděpodobně tak černý, že by vás zabil. Zavolejte Dionýsa nebo Thálii. Ti to mají v popisu práce.
Potřebujete klid, péči, teplo a bezpečí? Nechtějte to po bohyni bouře nebo po pánech podsvětí. Zavolejte Hestii nebo Deméter.
Když přestaneme chtít po motorové pile, aby byla měkká jako polštář, zjistíme dvě osvobozující věci.
Motorová pila skvěle kácí stromy (což se v magii hodí, když potřebujete odstranit překážky).
Na spaní si můžeme pořídit polštář od vedle.
Respektujte bohy za to, kým jsou, ne za to, kým byste chtěli, aby byli, aby se vám lépe spalo.
Přestaňte objímat motorové pily a posílat tikety na špatné oddělení. Pokud chcete pochopit skutečnou architekturu polyteismu, poznat surovou fyziku jednotlivých božstev a naučit se s nimi operovat bez růžového ezo-filtru, vstupte do Čarodějné studovny. Tady z motorových pil polštáře neděláme. Tady se učíme, jak je správně nastartovat.
