Magie z izolepy aneb Proč vesmírný hardware neobejdeš
Konec sedmdesátých let nebyl jen ve znamení roztrhaných džínů, spínacích špendlíků a řvoucích kytar. Zatímco punk plival na hudební establishment a křičel do světa, že nepotřebujete konzervatoř, abyste mohli založit kapelu, v okultním undergroundu se odehrávala úplně stejná revoluce. Velká vyprávění se zhroutila. Náboženství, marxismus i idealismus dětí květin ležely v troskách, a postmoderna s úsměvem prohlásila, že žádná objektivní pravda už neexistuje. Všechno je jen konstrukt.
A přesně v tomhle kulturním vakuu se zrodila Chaos magie. Udělala pro ezoteriku přesně to, co Sex Pistols pro hudbu. Vyrvala ji z rukou elitářským lóžím a hodila ji rovnou na ulici. Zpráva, kterou přinesla, byla radikální. Nepotřebuješ staletou tradici. Nepotřebuješ složité zasvěcení, složitou teologii ani žádného mistra. Zahoď zaprášené grimoáry, vezmi fixku, nakresli sigilium a hackni si vlastní podvědomí. Magie jako ultimátní DIY projekt.
Zní to jako absolutní, opojná svoboda. Ten pocit, který přijde, když člověk poprvé zjistí, že nepotřebuje ničí povolení, žádnou tradici ani zasvěcení, aby mohl začít pracovat s realitou, je návykový. Jako když si poprvé nainstalujete vlastní operační systém místo toho, co vám předinstaloval výrobce. Systém najednou vypadá jako váš. Pravidla jako volitelná. A vy jako jediný admin vlastního vesmíru. Kdo by koneckonců nechtěl být absolutním bohem na svém vlastním pískovišti?
Chaos magie totiž přišla s naprosto geniálním designem, který je pro postmoderní duši ušitý přímo na míru. Úplně odstranila to, čemu se v IT říká „legacy code” – tu starou, těžkopádnou ontologickou zátěž. Bohové, démoni a archandělé v tomto paradigmatu už nejsou objektivní, nezávislé inteligence, které by vás mohly soudit, uzavírat s vámi pakty nebo po vás vyžadovat trvalou poslušnost.
Staly se z nich psychologické modely. Uživatelsky přívětivé aplikace. Potřebujete výřečnost a analytický vhled? Stáhnete si dočasně aplikaci „Thovt“. Potřebujete prorazit překážku v práci? Spustíte program „Ares“. Nebo Batmana, pokud to na vaše podvědomí funguje lépe. Víra v tomto systému dávno není otázkou absolutní pravdy. Víra je jen operační paměť (RAM), kterou dočasně alokujete pro běh konkrétního procesu. Jakmile proces skončí, aplikaci zavřete a paměť uvolníte. Rituál tu neslouží k uctívání, je to čistě exekutivní příkaz, elegantní hack, jak obejít bdělé vědomí a zapsat příkaz (třeba ve formě sigilia) přímo do temných vod podvědomí.
A ono to lokálně opravdu funguje. Poskytuje výsledky, obrovskou mentální flexibilitu a vzrušující rozšiřování vlastních hranic.
Jenže každá svoboda bez mantinelů se časem nenápadně změní v křeččí kolečko. Jakmile systém přestane překvapovat, začnete narážet na tichý, neviditelný ontologický strop. Chaos magie je totiž fascinující, neuvěřitelně flexibilní software. Ale velmi elegantně – a naprosto záměrně – ignoruje tu úplně nejdůležitější inženýrskou otázku ze všech: Na čím hardwaru to celé vlastně běží?
Křeččí kolečko se točí krásně. Křeček sílí, rozvíjí se, překonává vlastní rekordy. Ráno je na stejném místě.
Pokud neexistuje žádná objektivní struktura kosmu, pokud neexistují žádná tvrdá fyzikální pravidla a všechno je nakonec jen plastelína vaší vlastní psychiky, netvoříte magii. Jen donekonečna přeskupujete ikony na ploše vlastního telefonu. Točíte se v dokonalé, barvité, ale absolutně propustné horizontále vlastních psychodramat. Bez jakéhokoliv privilegovaného směru. Bez možnosti skutečného vertikálního úniku.
Tady končí psychologie a nastupuje systém řeckých magických papyrů (PGM). A s ním přichází náraz do zdi, který nikdo nečekal.
Tento masivní antický synkretismus nevznikl proto, že by si tehdejší inženýři reality chtěli hrát s estetikou, nebo že by toužili po dramatičtějších okultních hračkách. Vznikl z chladně praktického poznání: Kosmos má objektivní, pevnou strukturu. A s tou se zkrátka nevyjednává.
Zatímco postmoderní mág lepí svou realitu izolepou vlastního záměru a věří, že pouhá síla vůle udrží všechno pohromadě, antický architekt ví, že sestupuje do gigantické, chladné serverovny. Do prostoru plného neúprosné hierarchie, tvrdých fyzikálních zákonů, nemilosrdné gravitace a archontských strážců, kterým je vaše psychologické nastavení úplně, ale úplně ukradené. V této serverovně totiž vůbec nezáleží na tom, jak silně svému paradigmatu věříte, nebo jaký máte pocit. Záleží jen na tom, jestli vlastníte hardwarové klíče a jestli znáte správnou syntaxi kódu.
Chaos magie tak vlastně není nemoc a už vůbec ne slepá ulička. Je to jen naprosto dokonalý, logický symptom naší doby. Symptom éry, která ztratila přístup k objektivní vertikále. A místo toho, aby ji začala pracně hledat v sutinách starých systémů, raději s postmoderní elegancí prohlásila, že žádná vertikála zkrátka neexistuje, a zabydlela se v nekonečné rozmanitosti horizontály. Je to vlastně ten nejinteligentnější a nejelegantnější způsob, jak se vyrovnat se ztrátou pevných bodů a nezbláznit se u toho.
Novoplatonský filosof Proklos by se nad tímhle naším moderním pojetím magie pravděpodobně jen lehce pousmál a okomentoval by to jedinou, ostrou větou:
„Popřít hierarchii reality neznamená, že hierarchie zmizela. Znamená to jen, že jsi přestal vidět.“
Můžeme si dál hrát s barevnými aplikacemi na zářícím displeji, testovat nová paradigmata a donekonečna přepisovat své vlastní podvědomí v iluzi absolutní osobní svobody. Ale ta obrovská, chladná antická serverovna pod námi nikdy nezavřela. Její sálové počítače pořád tiše běží, kód theurgie se dál kompiluje a fyzikální zákony kosmu fungují bez ohledu na to, jestli v ně zrovna věříte, nebo ne. Jen se u jejího vchodu prostě zhasla světla. Kdo chce jít dovnitř až k hlavnímu zdroji, pořád může. Musí si jen přinést vlastní lucernu a smířit se s tím, že tam dole už ho žádné iluze neochrání.
Iluzorní svoboda končí tam, kde začíná tvrdá fyzika. Manuál k tomu, jak získat hardwarové klíče a obejít lokální firewally reality, najdete v minikurzu Hackni Kosmos.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
