Kdy přesně člověk zmizí? Neexistuje žádná oficiální ceremonie, žádné varování předem. Zkrátka jen jednoho dne překročíte neviditelný matematický práh počtu sledujících a vaše publikum provede tichý kognitivní upgrade. Přestanete být lidskou bytostí a stanete se infrastrukturou. Institucí.
Nikdo vám tu změnu statusu neoznámí. Zjistíte to až zpětně, čistě empiricky. V momentě, kdy vám do zpráv přistane dotaz v sobotu ve tři ráno a v neděli dopoledne pod něj ten samý uživatel přidá tři pasivně agresivní otazníky. Kde jste? Proč nefungujete? Co si to vůbec dovolujete? V ten okamžik je proces dehumanizace definitivně dokončen.
Tohle není stížnost. Je to pitva.
V momentě, kdy se stanete infrastrukturou, ztrácíte nárok na výpadky, limity nebo přestávky. Infrastruktura nemá práva. Má provozní smlouvu bez data konce.
S tímto nevyžádaným kognitivním upgradem přichází i imaginární servisní smlouva. Zákaznická linka nadnárodního operátora má ve svých směrnicích jasně stanoveno, že musí odpovědět do dvaceti čtyř hodin, být vždy profesionálně úslužná a nikdy, za žádných okolností, nesmí zákazníkovi sdělit, co si o jeho chování a inteligenci skutečně myslí.
Sledující si tuto korporátní logiku zcela plynule a bez ptaní přenesou na tvůrce obsahu. Vzniká tak brutální systémová asymetrie. Konzument může být agresivní, manipulativní a funkčně negramotný, protože z jeho pohledu přece „platí” — svou drahocennou pozorností, svým kliknutím, svým sledováním. Tvůrce naproti tomu musí zůstat stoicky klidný a chápající, protože je přece „profesionál”.
V této nastavené struktuře nemůžete vyhrát. Reagujete na urážku emotivně a pošlete dotyčného do hlubin Tartaru? Selhali jste, protože jste neudrželi dekorum instituce. Nereagujete vůbec? Selhali jste také, protože přehlížíte svého zákazníka. Selháváte strukturálně, protože vaše nová role zkrátka neobsahuje operační variantu „mám toho plné zuby” nebo „dneska na vás nemám náladu”. Z pohledu publika se stáváte automatem na kávu. A když do automatu hodíte minci pozornosti a káva okamžitě nevypadne, máte přece plné právo do něj kopnout.
Právě z této absurdní systémové dynamiky pramení samotná mechanika internetového hejtu. Proč vlastně lidé tráví svůj čas tím, že pod cizí obsah vypisují toxické romány? Nabízí se snadná, laciná a moralizující odpověď: protože jsou to zkrátka zlí a zahořklí lidé. Jenže ti lidé nejsou primárně zlí. Jsou to jen prázdné baterky, které zoufale hledají kabel, do kterého by se mohly zapojit.
Jejich chování nemá povahu intelektuální výměny, je to čistě strukturální záležitost. Hejt je primitivní DDoS útok. Provokativní, urážlivý komentář neplní funkci sdělení, funguje jako obyčejný ping. Pokud vyvolá vaši emoční odpověď (ať už naštvanou, obrannou nebo lítostivou), server úspěšně odpověděl. Útočník se připojil ke zdroji, okruh se uzavřel a on z vás vysál potřebnou pozornost. Samotný obsah jeho zprávy je přitom naprosto irelevantní. Zajímal ho jen ten výboj.
Dehumanizace, kterou tu pitvám, je ve skutečnosti hlavní obranný mechanismus samotného útočníka. Není to primárně projev jeho zlé vůle, je to základní pud sebezáchovy jeho ega. Kdyby totiž musel reálně uznat, že na druhé straně obrazovky sedí živý člověk, který prostě pracuje, tvoří a je úspěšný, musel by se nevyhnutelně konfrontovat s vlastním životním selháním. Udělat z vás odlidštěnou instituci je pro něj mnohem bezpečnější. Instituce totiž útok snese. Instituce je v jeho očích bohatá, mocná a bezcitná. A na instituci se přece házet kameny smí.
Do této už tak absurdní dynamiky navíc zásadně zasahuje past moderního marketingu, který tvůrcům neustále diktuje imperativ autenticity. Algoritmy a trendy velí sdílet emoce, odkrývat osobní slabiny a budovat „rodinnou komunitu”.
Výsledkem je, že si publikum zvykne konzumovat vaši lidskost a začne si ji nárokovat jako garantovanou, bezplatnou komoditu. Lidé, kteří se naučí vnímat tvůrce primárně přes jejich přiznané zranitelnosti, pak logicky reagují na jakékoliv vytyčení pevných hranic nebo na absenci shovívavosti jako na osobní zradu. Očekávali laskavou, všeobjímající matku. Místo toho dostali systémového operátora s nekompromisní politikou mazání komentářů. A to je k vzteku.
A past sklapne přesně tady. Čím více se tvůrce snaží být „autenticky lidský” v tom smyslu, v jakém to po něm vyžaduje trh, tím více si jeho publikum nárokuje neomezený přístup k jeho intimitě a empatii jako k veřejnému zdroji. A o to hlasitěji a agresivněji pak protestuje, když tento zdroj přestane téct.
Existuje práh, za kterým se člověk z individua stane institucí. Jenže tato instituce je pouhá fikce. Je to halucinace uživatelů, kterou si vytvořili čistě pro své vlastní pohodlí.
A neexistuje sebemenší povinnost tuto halucinaci spravovat a dotovat vlastní energií.
Tlačítko BAN není projevem slabosti, přecitlivělosti nebo strachu z domnělé kritiky. Je to suverénní architektonické rozhodnutí o tom, co v mém systému smí existovat a co ne. Shnilé jablko nemá žádné nezadatelné právo na rovnocennou diskuzi o tom, proč hnije. Odhození do koše není osobní urážka, je to jasné ontologické stanovisko. Blokovat uživatele není cenzura. Je to rutinní úklid.
Ticket uzavřen. Status: Vyřešeno.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
