Už za dva týdny otevírám kurz o zvířecích průvodcích. A je asi nejvyšší čas, abych se k něčemu přiznala.
Já totiž zvířecího průvodce nemám vůbec. Žádného. A přesto je můj vnitřní svět plný zvířat.
Rozdíl je v ontologii. Průvodce přináší vztah. Je nezávislá inteligence, partner, bytost, která si občas přehodí podobu, ale zůstane sama sebou.
Moje zvířata ale nejsou nikdo. Nepřišla za mnou z lesa, nemají vlastní vůli a nemají co říct. Vyrenderovala jsem si je sama, z vlastního materiálu, přesně na míru funkcím, které potřebuju – a zvířecí podobu jsem jim dala z jediného důvodu. Můj biologický mozek potřebuje abstraktní procesy nějak uchopit, a savčí hardware rozumí zvířatům rychleji než diagramům. Zvíře je u mě grafické rozhraní funkce. Skin. Ne duše.
Zatímco půlka scény hledá silové zvíře, které by jim radilo se životem, já jsem si zkompilovala velitelku ochranky. Tygřice neradí. Její zvířecí tvar je manifestace její práce, hrubá síla, instinkt, okamžitá detekce narušitele a nulová diskuse. Kdybych tu funkci nechala v podobě diagramu, reagovala bych na poplach s třívteřinovým zpožděním. Tygřici rozumí moje mícha okamžitě.
Kolem mého vnitřního území hlídkují tygři, kteří nemají jména, nemají osobnosti a nikdy je mít nebudou. Nejsou to průvodci, není to totemová rodina – je to pohyblivý firewall. Systém prevence průniku, který identifikuje cokoli nezvaného jako malware a smaže to dřív, než to dojde ke schodům. Kdybyste se mě zeptali, jak se smečka jmenuje, je to stejná otázka, jako jak se jmenují pravidla ve vašem antiviru. Nijak. Běží.
Dotek divoké duše
Letní online kurz – Vstup do kouzelného světa mezi světy se zvířecími průvodci
Představ si prostor, který nevzniká z tvrdého drilu, ale z ticha a přesné intuice.
V moderní magii se často zapomíná na to nejzákladnější: schopnost prostě být a naslouchat. Vstoupit do prostoru mezi světy, kde nepotřebuješ složité rovnice, abys potkal/a své přirozené spojence – ať už to bude srnec, vlk, drak, nebo bytost, jejíž jméno teprve zjistíš.
A netopýr. Mám afantazii – nemám vnitřní obrazovku, nevidím vnitřním zrakem nic, temnota je u mě defaultní nastavení. Když pracuju v prostorech, kde se nedá svítit, nepotřebuju pejska, který mě povede za tlapku. Naprogramovala jsem si senzorické zařízení. Lidar s křídly. Že vypadá jako netopýr, není mystika, je to inženýrská poctivost formy – echolokace zvířecí tvar prostě má, evoluce ho odladila dřív než já.
Tenhle přístup není moje moderní úchylka. Je starší než všechny lesní víly dohromady. Lidstvo instalovalo zvířata jako funkce odjakživa – psa k prahu ne proto, že by pes byl posel z Anima Mundi, ale protože pes je nejlepší dostupná technologie detekce narušitele; Kerbera k bráně podsvětí ne jako mazlíčka, ale jako řízení přístupu. Zvíře na funkčním místě je jedna z nejstarších lidských technologií vůbec. Já jen nepoužívám psa z masa u dveří z hmoty. Používám tygry z pneumatu u dveří, které hmotu nemají. Materiál se změnil. Inženýrství zůstalo.
Znamená to, že svět práce s bytostmi je špatně a můj správně? Jsou to dvě různá patra téže budovy. Horizontální práce hledá spojence ve světě, který je obydlený – navazuje vztahy, vyjednává, ctí druhou stranu, protože druhá strana skutečně existuje. Moje práce si svět staví – nepíšu dopisy, píšu kód, a všechno zvířecí v mém systému je sub-rutina z vlastního vědomí. Jedno je diplomacie, druhé architektura. Obojí je řemeslo, obojí má svá pravidla a svoje ceny, a mizerné je jedině nevědět, které z nich zrovna děláte – protože kdo prosí vlastní firewall o životní radu, dopadne stejně špatně jako ten, kdo se pokusí přeprogramovat skutečnou bytost.
A jestli vás teď napadlo, že by vás zajímalo, co by se vyrenderovalo z vašeho materiálu – přesně na téhle logice stojí letní Dotek divoké duše. Nebudu vám tam dohazovat duchy z lesa. Zvíře, které v té práci potkáte, je vaše vlastní instinktivní síla v podobě, se kterou se dá mluvit – rozhraní k něčemu, co v sobě nosíte celou dobu a co nikdy nemělo příležitost dostat tvar. Patnáct minut denně, sluchátka, žádné publikum. Čtrnáct dní stavby vlastního rozhraní.
Moje zvířata nemají chlupy. Mají zdrojový kód. A fungují bezchybně – protože jsem si je napsala sama, přesně pro sebe, přesně na míru. Což je mimochodem jediná záruka kvality, která v tomhle oboru kdy existovala.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
