Ráno, ještě tma. V Sidemenu pod sopkou vstává kněz a jde zvonit. Nikdo ho nekontroluje. Vstane i zítra.
O kus dál položí žena na práh košíček z palmových listů: květy, rýže, kouř. Položila ho včera. Položí ho zítra. Deště, svátek, smutek – košíček leží.
O šestnáct století dřív sedí v Athénách Proklos a píše svých čtyři sta řádků komentáře. Napsal je včera. Napíše je zítra. Jestli má dnes náladu, se ho dějiny nikdy nezeptaly – a on jich taky ne.
A někde dnes večer stojí žena před oltářem s rýmou a s PMS a provádí rituál, protože je v rozvrhu. Ne protože cítí volání. Protože je úterý.
Co ty čtyři spojuje? Talent to není – zvonit umí každý. Nadšení to není; nadšení nevydrží šestnáct století ani šestnáct dní. Motivace to není už vůbec – motivace je brigádnice: první týden hoří, druhý marodí, třetí už nezvedá telefon. S brigádnicemi se chrámy nestavějí. Zbývá jediné slovo a je nemoderní: disciplína. A pod ní ještě starší slovo, které dnes zní skoro neslušně: nutnost.
Naše doba udělala z motivace bohyni. Čekáme na ni jako na múzu: až přijde nálada, až to ucítím, až budu v souladu. A když nepřichází, kupujeme si ji – citáty, playlisty, ranní rutiny slavných. Celý ten průmysl stojí na jedné tiché premise: že k činu je potřeba chtít. Jenže to je lež. Kněz nezvoní, protože chce. Zvoní, protože zvoní. Rozhodnutí nepadá každé ráno znovu – padlo jednou, dávno, možná ani ne v jeho životě, a od té doby se nekoná. Motivace je úplatek, který si vůle platí sama sobě, aby udělala, co se stejně musí. Disciplína je levnější. Platí se jednou, při instalaci.
Řekové pro to měli bohyni a nebyla to múza. Ananké. Nutnost. Ne překážka, přes kterou hrdina leze – podloží, které drží tvar. Co musíš, to tě vleče; co musíš a přijal jsi, to tě nese. Disciplína není nic jiného než dobrovolně předplacená nutnost: sám si odebereš volbu dřív, než ti ji odebere život. Zní to jako vězení? Zkuste to otočit. Člověk, který si každé ráno může vybrat, jestli dnes ano, stráví život u té otázky. Člověk, který si vybrat nemůže, protože takt už běží, se dostane k práci.
Proto v magii neexistuje praxe „když budu mít náladu”. To není praxe, to je hobby s příznaky praxe. Rituál vedený podle rozvrhu, i když teče z nosu a tělo si stěžuje, není hrdinství ani sebemrskačství – je to přesun úkonu z kategorie voleb do kategorie infrastruktury. A infrastruktura nezná volno. Ne z hrdinství. Z definice. Vodovod nemá silnou vůli. Vodovod je zapojený.
Čarodějná klubovna
Toužíš po místě, kde najdeš ženy, které žijí magii po svém a ochotně sdílejí své zážitky i nápady? Cítíš, že by bylo snazší a kouzelnější sdílet svoji cestu s dalšími ženami, které žijí podobně jako ty?.
Klubovna je bezpečné, přátelské místo setkávání, sdílení a inspirace. Nemusíš být „profík“, nemusíš zvládat složité rituály – stačí touha být součástí společenství, kde magie a lidskost jdou ruku v ruce.
Má-li se mechanismus hýbat, musí být pravidelně rozhýbáván. Ne mocně. Ne vznešeně. Pravidelně. Všechno ostatní – síla, hloubka, ta chvíle, kdy se něco skutečně pohne – přichází až k běžícímu stroji. Nikdy k čekajícímu.
Kněz zvoní. Košíček leží. Řádky přibývají. Oltář svítí i s rýmou.
Žádné volno. Zato provoz.
Pokud víte, že vaše vlastní disciplína občas kolísá, přestaňte se spoléhat na motivaci a napojte se na infrastrukturu, která už běží.
Přesně k udržení tohoto provozu slouží Čarodějná klubovna.
Není to obří jednorázový kurz, který si stáhnete a pak na něj pod tíhou běžného života zapomenete. Je to metronom.
Každý den vám do systému pustíme jeden impuls. Přečtete si článek, pustíte si podcast, podíváte se na webinář nebo dostanete krátký návod na rituál. Nic, co by vám uvařilo mozek nebo vyžadovalo hodiny času. Jen přesná, každodenní údržba praxe, která nedovolí vašemu mechanismu usnout, i když vy sami zrovna nemáte náladu.
Zastavte čekání na múzu a pojďte se zapojit do běžícího stroje.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
