Také už jste slyšeli, že potřebujete najít své pravé já?
A co když nic takového neexistuje?
Představa, že někde hluboko uvnitř nás sedí naše dokonale autentická verze, která čeká, až odstraníme společenské nánosy, cizí očekávání a získané role, abychom ji konečně odkryli, je lákavá. Jenže lidská identita je podstatně složitější, mnohovrstevnatá a také proměnlivá.
Jsme archivem všech svých předchozích já a zároveň možnostmi těch budoucích.
Pořád v sobě neseme dítě, kterým jsme byli, aniž bychom jím stále byli, stejně jako vztahy, vzdělání, práci, ztráty, zájmy, změny názorů a role, do kterých jsme během života vstoupili a třeba z nich také vystoupili. Nic z toho nemusí být falešná vrstva, kterou potřebujeme oloupat, abychom se konečně dostali sami k sobě. Právě ze všech těchto vrstev vzniká člověk, kterým jsme dnes. Některé své verze jsme možná měli raději než jiné, ale všechny jsou naše.
Sebe sama přestavujeme neustále. Někdy téměř neznatelně, jindy během několika let zmizí celé patro našeho života jen proto, aby na jeho místě vyrostlo nové křídlo. Důležité proto není najít svou správnou a definitivní podobu, ale chápat, z čeho je stavba našeho života a našeho já složená a jak s ní můžeme dál pracovat.
Vývoj a změna nejsou důkazem, že jsme se vzdálili svému pravému já, ani že jsme ho konečně našli. Jsou přirozeným důsledkem toho, že žijeme, vstupujeme do nových prostředí a rolí, jiné opouštíme a dovolujeme svému životu nejen aby se proměňoval, ale také aby proměňoval nás. Co dávalo smysl před deseti lety, nemusí dávat smysl dnes, přesto to nebylo falešné ani o nic méně naše než to, čemu se věnujeme nyní.
Smyslem sebezpytu proto nemusí být hledání nějaké původní nebo očištěné verze sebe sama, kterou vykopeme ze sedimentů vlastního života, vyleštíme a postavíme na piedestal. Smysluplnější je dívat se na sebe a svůj život jako na stavbu, kterou obýváme a rozumět tomu, proč dnes vypadá zrovna takhle.
Tímhle směrem se vydáme i ve Skrytém sklepení duše. Nepotřebujeme zjistit, kým máme být podle neexistujícího vyššího plánu. Chceme vědět, z čeho jsme postavení, jak naše stavba funguje a co s ní dělat dál.
O autorce
Adéla – From Witchy Cauldron.
Magii vnímám jako vlákno vpletené do přediva reality, kterého se můžeme dotknout, učit se z něj a také jej ovlivňovat, abychom jeho prostřednictvím přinesli žádané změny do svých životů
Další články od Adély
- RUNY PRO PRÁCI S PŘEDKY
Práce s předky není jen svíčka za zemřelé nebo rozhovor přes závoj smrti. Předky máme také mezi živými a rodová linie nesměřuje jen do minulosti, ale i do budoucnosti k potomkům. Dědíme majetek a schopnosti, ale také návyky,… Číst dále: RUNY PRO PRÁCI S PŘEDKY - CO CHCETE OD SVÉ MAGICKÉ PRAXE?
Pokud jste si tuhle otázku zatím nepoložili, zkuste se nad ní zamyslet. Chcete si trochu okouzlit běžné dny? Je pro vás čarodějnictví koníček, ke kterému se vracíte, když máte chuť, nebo už je tak prorostlé s vaším životem,… Číst dále: CO CHCETE OD SVÉ MAGICKÉ PRAXE? - MAGIE RUNY HAGALAZ
Hagalaz je runou krupobití, destrukce a osudových změn, takže má mezi runami pověst poněkud nebezpečného společníka. Když se přižene bouře, nemá příliš smysl přesvědčovat kroupy, aby byly ohleduplné k naší pečlivě udržované zahrádce. Smysl ale má vědět, co… Číst dále: MAGIE RUNY HAGALAZ - PEČIVO PRO ŽIVÉ I MRTVÉ
Na přelomu října a listopadu se i spořádaná moderní kuchyně může proměnit v kostnici, ze které ovšem voní máslo, kynuté těsto a sladké koření. V českém prostředí se na Všechny svaté a Dušičky peklo zvláštní pečivo, kterému se… Číst dále: PEČIVO PRO ŽIVÉ I MRTVÉ - MAGIE RUNY WUNJO
Wunjo je runou radosti, štěstí a dobré společnosti, takže na první pohled může působit jako runa povrchní zábavy. Její význam ale sahá mnohem dál než k příjemnému večeru s přáteli. Souvisí s hlubokým pocitem smyslu života a štěstím,… Číst dále: MAGIE RUNY WUNJO
