JAK JSEM DOSÁHLA VNITŘNÍHO KLIDU

Poslední dobou mi docela často píšete, že působím nějak vyklidněně. Že vypadám spokojeně, že jsem asi našla životní rovnováhu a že byste taky chtěli vědět, jak se toho dosahuje.

Jako člověk, který prodává kurzy magie řeckých papyrů a právě chystá Zimní inspekci provozu, bych vám samozřejmě měla odpovědět, že za tím stojí mimořádně propracované techniky práce se systémem, pravidelná rituální hygiena a dvacet let duchovní praxe.

To všechno může být pravda. Ale velkou část práce za mě udělal Saigon.

V tropech je totiž překvapivě snadné vypadat vyrovnaně. Říká se tomu ekonomika pohybu a její hlavní funkcí je zabránit tomu, abyste se cestou pro kafe uvařili ve vlastní kůži.

Když sem přijedete z Evropy, první dva týdny se ještě pohybujete evropským tempem. Rychle chodíte. Pobíháte po schodech. Máte pocit, že když něco potřebujete, je nejefektivnější to udělat svižně.

Za chvíli z vás lije pot, srdce pumpuje jako při evakuaci budovy a plíce se zoufale snaží vysvětlit mozku, že venku je třicet čtyři stupňů a devadesátiprocentní vlhkost.

Pak vám to dojde. Země, kde se střídá suché vedro s vedrem, při kterém ještě lije jako z konve, není místo pro zběsilé pohyby.

Když se podíváte na lidi, kteří tu skutečně žijí, zjistíte, že nikdo zbytečně neběhá. Nikdo neposkakuje. Nikdo nevyráží přes ulici jako kavalerie. Pohyb je plynulý, úsporný a v některých částech dne je jeho ideální forma žádný pohyb.

Po pár týdnech se přizpůsobíte.

Začnete chodit pomaleji. Přestanete dělat tři věci najednou. Když něco leží dva metry daleko, vážně zvážíte, jestli to potřebujete právě teď. A protože tělo přešlo do úsporného režimu, mozek ho po chvíli následuje.

Nemůžete být dlouhodobě neurotický člověk ve vysokých otáčkách, když se vám při rychlejší chůzi okamžitě spustí vlastní chladicí systém.

Druhá fáze místního duchovního vývoje spočívá v pochopení, že některé bitvy jsou předem prohrané. Jiná kultura. Jiné zvyky. Jiné protokoly. A naprosto nulová povinnost dělat věci způsobem, který považujete za logický vy.

Máte výhrady k dopravě? Výborně.

Překvapuje vás, že v zemi s třiceti stupni venku bývá v některých budovách klimatizace nastavená tak, že by tam šlo skladovat mamuta?

Připadá vám značení na mapě nesmyslné?

Skvělé. Všechny tyto názory si můžete odvézt domů. Vietnam na ně čekal přibližně stejně netrpělivě jako Římská říše na moje připomínky k daňovému systému.

A po nějaké době zjistíte, že je to vlastně osvobozující. Nemusíte všechno opravovat. Nemusíte každému systému vysvětlit, jak by mohl fungovat lépe. Nemusíte vyhrát každou bitvu jen proto, že jste si všimli, že nějaká existuje.

Ve městě, které má víc obyvatel než celá Česká republika, si prostě musíte vybrat, jakým tempem se budete pohybovat a proti kterým překážkám má vůbec cenu se rozběhnout. Protože když začnete bojovat se všemi, budete do oběda mrtví a navíc zpocení.

A pak je tu samozřejmě jídlo.

Výborné jídlo. Neustále dostupné jídlo. Jídlo, po kterém člověk sedí pod ventilátorem, drží v ruce ledovou kávu a jeho limbický systém právě dosáhl nirvány způsobem, na který by bylo potřeba několik drahých retreatů.

Takže ano. Působím vyklidněně. Určitě v tom hraje roli magie řeckých papyrů. Určitě pomáhá pravidelná údržba systému a něco z toho se dá naučit i v Zimní inspekci provozu.

Ale část metody je bohužel obtížně škálovatelná.

Jste přejedení, je vám vedro a na souboj s větrnými mlýny jste rezignovali.

Vypadá to skoro stejně jako osvícení. 

Tiumen

Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.

K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.

Články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související