Magie je cesta. A stejně jako v životě platí, že je velký rozdíl, pokud se po této cestě vydáte sami nebo máte po boku někoho, kdo s vámi sdílí chvíle, kdy se kocháte výhledem, ale taky momenty, kdy vám bota zapadla do bahna.
Většina z nás se snaží najít si cestu jako solitérní praktikující. Máme potřebu svoji magii nějak označit a dát na ní nálepku, aby bylo všem jasné, že tohle jsem já, tohle je to moje, tímhle jsem unikátní a neopakovatelný. Potřebujeme mít pocit, že to, co děláme, je dost důležité a validní, aby to obstálo. A tak se často místo na spolupráci soustředíme spíše na vymezování se proti druhým, na to, aby ta naše magie byla něčím zvláštní, aby ta naše cesta vedla úplně jiným směrem než cesta ostatních lidí, co dělají něco podobného.
A do jisté míry je tohle fáze, která je nutná. Dokud nezjistíme, kdo jsme, co je naše a kde se cítíme doma, nemůžeme si být jistí tím, co děláme.
Ale zůstat na svém osamělém ostrově, kde si žárlivě střežíme svoji praxi, svoje poznání a svoji gnózi, je přístup, který nám v dlouhodobém horizontu akorát tak podkopne nohy. Jednoho krásného dne se totiž dostaneme do bodu, kdy se zakonzervujeme ve vlastním pohledu na věc, a přestaneme mít rozhled o tom, že to může být i jinak.
My si to uvědomujeme denně. Každá jsme měly svou vlastní praxi ještě předtím, než jsme se poznaly. A máme ji i nyní. Ale teprve v okamžiku, kdy jsme se začaly učit jedna od druhé, vzájemně se inspirovat a hlavně společně aktivně čarovat, věci dostaly mnohem větší spád. On je totiž neuvěřitelný rozdíl v tom kouzlo provést sám za sebe, nebo mít vedle sebe parťáka, který v tom jede s vámi a se kterým si můžete vzájemně přehazovat nápady, zkušenosti, ale třeba i sdílet to, co se nepovedlo a kde zase co hořelo.
A vůbec není potřeba, abychom u toho byly ve stejné místnosti a prováděly rituál ve stejném čase. není potřeba nic komplikovat a kvůli každé magické akci zorganizovat volno v práci, hlídání dětí a dopravu přes půl republiky. Úplně stačí to vědomí, že jsme tu jedna pro druhou a že si můžete kdykoliv napsat nebo zavolat. A nebo se vzájemně kdykoliv ponoukat k utrácení za pomůcky, které sice nepotřebujeme, ale strašně chceme 
Ztratila tímhle sdílením naše magie něco ze své unikátnosti? Možná by tím mohlo ztratit naše ego, protože v určitém momentu si díky spolupráci člověk velmi jasně uvědomuje, že neví a nezná všechno, co by vědět a znát chtěl.
Ale to, co jsme tím získaly, je nevyčíslitelné. Naše praxe se obohatila o nový pohled, nápady a možnosti. Místo stagnace jsme otevřely prostor pro růst a vzájemnou podporu. Společně se učíme z našich chyb, společně oslavujeme úspěchy a společně si dodáváme sílu tam, kde bychom to samy možná vzdaly. Magie je cesta, kterou je mnohem krásnější kráčet s někým, kdo nám rozumí a jde po ní s námi.
Jak to máte vy? Kráčíte stezkami poznání sami, nebo hledáte někoho, kdo by vám pomohl nést batoh, když cesta začne být do kopce a vám dochází dech?
Mystéria řeckých magických papyrů
Řecké magické papyry jsou více než jen historické texty – jsou klíčem k moci, která se po staletí skrývala v temnotě. Nahlédněte s námi za závoj času a odhalte tajemství, která byla kdysi vyhrazena jen zasvěceným. Magie, o které se učí v tomto kurzu, je skutečná, …
