Svetr s jelenem, hrnek svařáku a hořící krb, který osvětluje tennotu nejdelší noci roku, ve které s klidem čekáme na zrození nového slunce.
Takhle idylické to naši předkové neměli. Zima byla časem chladu a temnoty, které s sebou přinášeli hlad, nemoci i smrt… ale také naději a víru, že slunce znovu vyjde, sníh roztaje a země se zazelená.
Z tohoto kontrastu mezi světlem a temnotou, teplem domácího krbu a mrazivými sněhovými závějemi, strachem a nadějí se okolo zimního slunovratu vytvořilo množství tradic, zvyklostí a obyčejů a s nimi také kouzel, rituálů a věšteb.
Každá kultura, země i dědina má své vlastní a jedinečné zvyky, které se dohromady spojují tradice po tradici, obyčej po obyčej v jedny velké oslavy slunovratu a jako mnohohlasný sbor společně jedním slovem zahánějí zlé, aby dalším lákali to dobré.
Naše české zimní tradice vycházejí ze stejné potřeby a touhy, jako ty severské. A my se při letošních oslavách slunovratových nocí potkáme s oběma.
Po třech letech se vracíme domů, abychom během slunovratu uctili české tradice, zvyky a obyčeje, zemi, která nás zrodila a předky, kteří nás vychovali.
Co by ale bylo za slunovratové dvanáctidenní, pokud bychom s matkami neoslavovali nejdelší noc roku, neslyšeli hromový smích a nezažili Divoký hon?
Severský odkaz je v Nocích vždy přítomný a my proto k českým Vánocům přidáme i severské Jůlnoce. Projdeme rituály, které vychází ze starých i nových skandinávských tradic, zapracujeme na svých ctnostech a nakonec se setkáme i se severskými božstvy.
Potkáme se s Pánem neřádem, zajdeme na rokovou obchůzku, usedneme k meditaci utiseta, setkáme se s Divokým honem a obětujeme kozla. Spolu s Odinem si připijeme medovinou a s runami vykouzlíme šťastný nový rok.
Opět tak společně s čarodějkami a kouzelníky vytvoříme kouzelné jůlnoční oslavy, kde si každý přijde na své.
Jestli, stejně jako my, sníte o kouzelných Jůlnocích, přidejte se k našemu svátečnímu a magickému hýření.
