Tak, jako nás léto láká ven, do přírody, do lesů, na pláže i do rozpálených měst, volá nás zima zpátky domů, nikoli nepodobna babičce, která volá svá vnoučata na večeři po dni plném dobrodružství a zábavy.
S podzimem zapalujeme krby, rozsvěcíme světla, vracíme se k rozečteným knihám a setkání u rybníka nebo grilu měníme za posezení v našich jídelnách a kuchyních.
Znovu svou přítomností, svýmy vztahy, čerstvě určeným chlebem a časem, který trávíme doma rozdmýcháváme pomyslný oheň našeho rodinného krbu a spolu s domácí bohy, duchy a předky pracujeme na tom, aby nikdy nevyhasl.
Zima je také časem domácí a kuchyňské magie. Ta má sice své místo v každém ročním období, ale přítomnost zimy, tmy a jejích bytostí zvyšuje potřebu zajistit, že naše domácnost a všichni její obyvatelé přečkají zimu ve zdraví, pohodě a bezpečí.
Odtud pramení množství zimních rituálů, tradic a kouzel, která se zaměřují na očisty a ochrany domácnosti, hojnost, zdraví a podporu vztahů s Jinosvěty a jejich obyvateli.
Yulové poleno, kaše pro domácí skřítky, vykuřovaní a vykrápění prostor, stálezelené rostliny, luštěninové a obilné pokrmy. To vše má místo v našich zimních rituálech. Často jsme na to zapomněli. Není nikdo, kdo by nám to laskavě připomínal.
Pokud se nezaposloucháme do hladu samotné zimy a do příběhů ze starých časů, které vypráví.
