Na Tři krále, o krok dále. Máme už víc jak 2 týdny po slunovratu a dny se pomalu, ale jistě prodlužují.
Naše myšlenky, emoce a slova, věci, které by měly volně proudit a vyvěrat z našeho nitra na povrch zůstávají skryté a zaseknuté.
Buď si je vůbec neuvědomujeme a jsme tak zavaleni vnějšími vjemy, že to vnější považujeme za to pravé a správné, nebo si tak moc nevěříme, že jsme sami sobě žábou na prameni. Mlčíme před světem i sami před sebou, neprožíváme, necítíme.
Možná jen vyčkáváme na správný okamžik, možná se schováváme. Tak či onak, přijde chvíle, kdy se to skryté prodere na povrch a ukáže se, co v nás klíčilo, nebo naopak umíralo.
Pokud sami sobě dáme oddychový čas, necháme věci uzrát a teprve pak s nimi jdeme ven, můžeme očekávat růst a dobrou úrodu.
Pokud jsme ale před sebou samými i světem utíkali a schovávali se a místo kultivace sebe sama, jsme se dusili pod nánosy kritiky, nelásky, odporu a zloby, možná nevyroste vůbec nic nebo něco, co ve svém životě nechceme.
Ať tak nebo tak, přivede nás to na rozcestí a budeme muset zvolit cestu. Ani jedna volba nás nenechá stát na místě. Rozdíl ale bude v tom, jestli na křižovatku dorazíme s vědomím toho, kdo jsme a co chceme a zvolíme cestu, která nám pomůže se realizovat, nebo jestli sebe sama budeme skrývat pod pláštěm společenské přijatelnosti a vybereme si cestu, která je možná společensky akceptovatelná či očekávaná, ale není ta pravá pro nás.
Je to na nás, buď najdeme sebe sama, projevíme se a zvolíme to správné pro sebe, nebo zůstaneme skryti a zvolíme to, co je správné pro… možná že pro nikoho, jen pro náš pocit a dojem. Obojí je naše volba. Vybírejte moudře. Nebojte se ale, že špatná cesta vás dovede do věčného zatracení. Přijde další křižovatka, další volba a další příležitost růst.
