Kdy jsme se stali lidmi? Možná tehdy, když do nás bohové vdechli příběh
Ve své knize Sapiens píše historik Yuval Harari, že člověk ovládl svět ne díky síle, ale díky schopnosti věřit v příběhy. Naučili jsme se vytvářet mýty, sdílet fikce, důvěřovat v to, co si nelze sáhnout – a právě to byla naše výhoda nad ostatními tvory. Nazývá to kognitivní revolucí.
Když jsem tu myšlenku četla, něco se ve mně zachvělo.
Možná opravdu přišel okamžik, kdy se cosi změnilo.
Ale já ho vnímám jinak. Ne jako chvíli, kdy jsme si začali jen „něco představovat“.
Ale jako okamžik stvoření. Ne těla – ale duše.
Možná to nebyla náhoda ani čistě vývojová změna. Možná to byl dotek těch, které nazýváme bohy. Možná právě v tu chvíli do nás vstoupila jiskra – neviditelná, ale zásadní. A my jsme se stali něčím novým.
Nejen tvorem, který svět vnímá, ale bytostí, která v něm hledá smysl.
V mýtech různých kultur tenhle okamžik nese podobný tvar.
Ódin, Vili a Vé oživí dřevo dechem, myslí a řečí.
Božstva Egypta formují člověka z hlíny a vkládají do něj život.
V gnostických textech se mluví o světelné jiskře, kterou v sobě člověk nese.
A když čtu nebo praktikuji kouzla z řeckých magických papyrů, znovu a znovu se vracím k téže myšlence: čarodějka v rituálu neprosí boha – ale stává se jím.
Ne z pýchy. Ale z hluboké vnitřní pravdy.
V magické praxi si nasazujeme boží tvář. Ne jako masku, ale jako přihlášení se k tomu, co už v nás je. Možná v sobě opravdu neseme otisk božského. A když ho v rituálu oslovujeme, nevoláme ho zvenčí – ale probouzíme ho zevnitř.
Možná právě tehdy, když jsme začali vyprávět příběhy, jsme se začali tvarovat k obrazu bohů.
Nejen ve vědomí, ale i ve své podobě.
Možná to byl první skutečný akt stvoření člověka jako bytosti, která v sobě nese víc než tělo.
Nevím, jestli je to pravda. Ale cítím, že tomu nějak věřím.
A tak se vracím k té původní otázce:
Kdy jsme se stali lidmi?
Možná v okamžiku, kdy se do nás vtiskl smysl.
Kdy jsme poprvé tvořili s vědomím.
Kdy jsme zvedli hlavu k nebi – a zahlédli sami sebe.
Ne jako vyšší, ale jako jiné.
Jako jiskru, která cítí, tvoří, sní.
Tělo máme ze země.
Ale duši – možná z ohně bohů.
To je možná ta síla, která nás dělá lidmi
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
