Martinské hody jsou oblíbené mezi dětmi i dospělými. Jedni se těší na průvody a čokoládové penízky, druzí na husu a nové víno.
Svatomartinské hody mohou budit dojem, že k podzimním svátkům nepatří. Martin je předělem mezi podzimem a zimou, pomalu můžeme očekávat první sníh, patří ale spíš do podzimních svátků, které oslavují úrodu a konec zemědělského roku. Oslavami děkujeme za všechno dobré, co nám přinesl stávající rok a lákáme hojnost do toho následujícího.
Svatý Martin byl pohanem a vojákem, než se nechal se pokřtít a stal se poustevníkem. Podle některých pověstí byl mírný vůči jinověrcům, podle jiných byl fanatikem, který ničil vše, co neodpovídalo “pravé víře”. Proto je martinský svátek mezi novodobými pohany často opomíjen. Za křesťanskou fasádou se ale skrývá starší jádro, které by bylo škoda zapomenout.
Pro naše předky byl Martin koncem hospodářského roku a důvod k oslavám. Práce v zemědělství skončila, a i když lid čekaly zimní práce, byla to menší dřina než práce zemědělské. Součástí veselí byly trhy a jedno z posledních posvícení, po kterém už následoval adventní půst. Posvícenská jídla proto byla vydatná, aby se lidé připravili na skromnější zimní měsíce.
Znáte příběh o Martinovi a husách, které za své kejhání končí na pekáči? Pověst vysvětluje zvyk vybíjení drůbeže, která nebyla vhodná pro chov. Husí hody mají v našich zemích tradici od 15. století. Z jater se dělají paštiky, z drobů polévka a celé husy se pečou na kmíně nebo s pozdním ovocem. Někde se k huse vaří knedlíky, jinde lokše či noky. Obvykle ji doprovází zelí a součástí hodů jsou i ochutnávky nového vína.
Na stole nesmělo chybět sladké. Pekly se koláče, rohlíčky nebo podkovy. Napřed se pekly zvací koláče, poté posvícenské a muselo jich být dost i na výslužku. Nikdo nesměl odejít s prázdnou. Muselo se ukázat, že úroda byla bohatá a tím přilákat bohatství i do dalšího roku. Zvyk, který si znovu připomeneme u vánočních oslav.
Obvyklou náplní sladkého pečiva byla povidla, mák, ořechy nebo mrkev. Tvary pečiva odkazovaly buď na rohy dobytka, o který se starala odcházející chasa, nebo na koňské podkovy.
Celý článek najdete v Čarodějné klubovně. 
O autorce
Adéla – From Witchy Cauldron.
Magii vnímám jako vlákno vpletené do přediva reality, kterého se můžeme dotknout, učit se z něj a také jej ovlivňovat, abychom jeho prostřednictvím přinesli žádané změny do svých životů
Další články od Adély
- RUNY PRO PRÁCI S PŘEDKY
Práce s předky není jen svíčka za zemřelé nebo rozhovor přes závoj smrti. Předky máme také mezi živými a rodová linie nesměřuje jen do minulosti, ale i do budoucnosti k potomkům. Dědíme majetek a schopnosti, ale také návyky,… Číst dále: RUNY PRO PRÁCI S PŘEDKY - CO CHCETE OD SVÉ MAGICKÉ PRAXE?
Pokud jste si tuhle otázku zatím nepoložili, zkuste se nad ní zamyslet. Chcete si trochu okouzlit běžné dny? Je pro vás čarodějnictví koníček, ke kterému se vracíte, když máte chuť, nebo už je tak prorostlé s vaším životem,… Číst dále: CO CHCETE OD SVÉ MAGICKÉ PRAXE? - MAGIE RUNY HAGALAZ
Hagalaz je runou krupobití, destrukce a osudových změn, takže má mezi runami pověst poněkud nebezpečného společníka. Když se přižene bouře, nemá příliš smysl přesvědčovat kroupy, aby byly ohleduplné k naší pečlivě udržované zahrádce. Smysl ale má vědět, co… Číst dále: MAGIE RUNY HAGALAZ - PEČIVO PRO ŽIVÉ I MRTVÉ
Na přelomu října a listopadu se i spořádaná moderní kuchyně může proměnit v kostnici, ze které ovšem voní máslo, kynuté těsto a sladké koření. V českém prostředí se na Všechny svaté a Dušičky peklo zvláštní pečivo, kterému se… Číst dále: PEČIVO PRO ŽIVÉ I MRTVÉ - MAGIE RUNY WUNJO
Wunjo je runou radosti, štěstí a dobré společnosti, takže na první pohled může působit jako runa povrchní zábavy. Její význam ale sahá mnohem dál než k příjemnému večeru s přáteli. Souvisí s hlubokým pocitem smyslu života a štěstím,… Číst dále: MAGIE RUNY WUNJO
