(aneb o tom, že celou dobu jsem utíkala před Koré)
Dlouho jsem se snažila nebýt dívkou.
Nebýt tou, která se bojí. Která váhá. Která chce, aby ji někdo vedl za ruku. Která věří v pohádky, sbírá květiny, nosí v sobě tichou křehkost. Tohle všechno jsem v sobě cítila jako něco… nedůstojného. Dětinského. Slabého. Něco, co není dost.
A tak jsem v sobě Koré zatlačila do kouta. Zakopala ji pod sebevědomí.
Místo ní jsem nosila masky: silné, schopné, nezávislé.
Často právem. Ale pořád to byly masky, za kterými někdo stál, čekal, tiše dýchal – a doufal, že si na něj vzpomenu.
Koré.
Moje vnitřní dívka. Ta, kterou jsem se nechtěla stát. Ta, za kterou jsem se styděla.
Až přišel den, kdy jsem byla unavená. Vyčerpaná z toho, že pořád musím být silná. Že musím všechno vědět, všechno zvládnout, všechno unést.
Tehdy se otevřela puklina. Trhlina ve světě, kde jsem všechno držela pohromadě. A z té trhliny se vynořila ona.
Jemná, křehká – a přitom v ní byla nějaká nevysvětlitelná síla.
Najednou jsem neviděla slabost. Viděla jsem přítomnost. Citlivost. Vnímavost.
A pochopila jsem, že celý život jsem neutíkala před slabostí, ale před zranitelností. A ta není slabá. Je pravdivá.
Když jsem ji konečně přijala, něco se změnilo.
Přestala jsem být sama.
Protože Koré už nebyla ta, kterou skrývám. Byla tou, kterou držím za ruku.
Ona se však nechtěla nechat vést.
Chtěla jen být. Být se mnou. Být ve mně. Být přijatá.
A najednou začala růst.
Začala se proměňovat.
Ne v někoho jiného – ale v Persefonu.
Dnes už vím, že cesta ke své síle nevede skrze to, že v sobě něco potlačím. Ale skrze to, že to obejmu.
A tak dnes, když se někdy znovu snažím být jen silná a vědoucí, znovu se zastavím – a podívám se na tu, která ve mně sbírá květiny a věří v zázraky.
Už jí nedávám vinu.
Dnes vím, že je klíčem.
Klíčem k síle, která je měkká. Klíčem ke světlu, které vychází z temnoty.
Klíčem k sobě.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
