Iðunn je bohyně věčného mládí. Její jméno znamená Ta, která omlazuje. Je zobrazována jako panenská (ve smyslu nevinnosti, nikoliv nezkušenosti) bohyně, oděná do zlatých barev a ozdobená květy, která se stará o svou zahradu.
Je strážkyní ovoce, které udržují ostatní severské bohy a bohyně mladé a nesmrtelné.
Nejčastěji se setkáváme s tím, že toto ovoce jsou (zlatá) jablka, nicméně staroseverské slovo pro „jablko“, epli, se často používalo k označení jakéhokoli ovoce nebo ořechu a „jablka“ v moderním smyslu se do Skandinávie dostali až koncem středověku.
Ale nemá cenu pátrat po přesné podobě tohoto plodu, koneckonců, jedná se o ovoce magické, a tak může mít podobu, která nám smrtelníkům nejvíce připomíná právě jablko.
V jednom z mytologických příběhů byla Iðunn byla unesena obrem Tjazim, za pomoci lstivého Lokiho. Když bohové neměli k dispozici její čarovné ovoce, začali se právem obávat stárnutí. Vyslali tedy Lokiho, coby původce problému, aby tuto situaci vyřešil. Lokli se oblékl do Freyjina sokolího pláště a odletěl Iðunn na pomoc. Proměnil Idunn v ořech a v pařátech ji odnesl v podobě sokola zpátky do Ásgardu.
Obr Tjazi byl zabit a jeho dcera Skaði za to žádala Ásgardu náhradu. Místo mrtvého otce požadovala jednoho z bohů za manžela. Bohové souhlasili, ale pod podmínkou, že si svého nastávajícího vybere jen podle nohou. Skaði měla zálusk na krásného Baldra, a vybrala si tedy ty nehezčí nohy. Překvapivě však patřily Njörðovi, a ten se musel stát jejím mužem.
Dalším úkolem bylo Skaði rozesmát. O to se postaral Loki, který si přivázal kozu k vlastním varlatům a pak se s ní přetahoval. To Skaði skutečně pobavilo, a tak byla dohoda naplněna.
Óðinn pak vzal Tjaziho oči a vyhodil je na oblohu. Z očí se stala dvojice hvězd.
Zpět ale k samotné Iðunn. Na rozdíl od Freyiji to není bojovnice ani nevládne vlastní říši.
Je plná vitality, něžná, dětsky naivní, trochu lehkomyslná a čistá. Je archetypem Božského dítěte. Přesto v rukou drží ohromnou moc. Její „jablka“ jsou zdrojem životadárné síly pro ostatní bohy, včetně těch nejsilnějších a nejmocnějších.
Pomoci nám může nejen k udržení naší vlastní vitality a mládí, ale můžeme se díky ní naladit na naše vnitřní dítě – na schopnost se radovat z maličkostí, být uchvácen vším novým, spontaneitu a možná i tak trochu naivitu, která revitalizuje náš pohled na svět a ozdraví nás od tlustého nánosu cynismu, který jsme si vybudovali jako hradbu obranného mechanismu bránícího světu, aby nám ublížil.
Iðunn přináší dětskou hravost, energii mládí i schopnost nechat rozkvést zahradu naší vlastní reality. Její dary pomohou vzklíčit semínkům, jež jsme zasadili, ale pouze pokud je přijmeme bezelstně a s dětským nadšením.
