Bábi Zlopočasná je jedna z nejslavnějších čarodějek moderní fantasy. Terry Pratchett ji napsal jako ženu, která má k magickým serepetičkám přibližně stejný vztah jako zkušený chirurg k ozdobným náplastem. Má hlavu, zkušenost, disciplínu, dokonale zná lidi i prostředí, ve kterém pracuje, a když se dá problém vyřešit kusem provázku a správně položenou otázkou, rozhodně kvůli tomu nebude stavět chrám.
Je to výborná literární postava. Jen mám podezření, že díky podobnému archetypu se nám v moderní magii rozmohl jeden nešvar. Začali jsme si představovat, že skutečně dobrý mág je něco jako Jirka Babica.
„Když nemáte limetku, dejte tam citrón, když nemáte ani citrón, nedávejte tam nic.“
Dobrý mág si přece poradí. Nemá předepsanou bylinu? Vezme podobnou. Nemá papyrus? Použije papír. Nemá správné kadidlo? Něco jiného taky kouří. Nemá specifický inkoust? Propiska píše. Nemá živočišnou substanci, kterou předepisuje text? Něco symbolicky podobného se doma určitě najde.
A někdy je to naprosto v pořádku.
Pokud má nějaký předmět v operaci pouze technickou funkci nosiče, není důvod z něj vyrábět ontologickou vědu. Potřebujete na něco napsat jméno a potom to spálit? Obyčejný papír může odvést práci dokonale. Potřebujete něco svázat? Provázek je poměrně dobrý vynález právě na svazování. Potřebujete předmět, který zastoupí osobu v analogickém aktu? Máte poměrně široké pole možností. Za určitých okolností může svou práci bezvadně odvést i kus toaletního papíru.
Toaletní papír není magicky méněcenný. Jen je docela důležité vědět, co po něm chcete.
Protože v některých operacích je materiál pouze nosič. V jiných je součást mechanismu. A právě tady končí pořad o vaření s Jirkou Babicou.
Pozdně antická magie je plná věcí, které jsou z dnešního hlediska více či méně otravné. Myrhy. Pryskyřice. Rostliny, které zrovna nemáte v květináči. Papyrus. Speciální inkousty vyráběné z několika složek. Kovy. Kameny. Živočišné substance. Přesně připravené fumigace. A občas něco, u čeho se člověk podívá do překladu podruhé, protože opravdu doufá, že „oko paviána“ je nějaká filologická metafora.
Často není.
První reakce moderního praktika bývá pochopitelná: dobře, čím to nahradím?
Jenže první otázka by měla být jiná: co to tam dělá?
Pokud text předepisuje papyrus jen proto, že potřebuje materiál, na který lze něco napsat, můžeme mít dobrý důvod sáhnout po papíru. Pokud ale způsob výroby nosiče, jeho původ nebo jeho vztah k dalším prvkům operace tvoří část samotné technologie, situace se mění.
Myrha není automaticky „něco, co hezky voní“. Specifický inkoust není automaticky „něco, co dělá čáru“. A oko paviána není automaticky „něco trochu divného, takže místo toho vezmu jalovec“.
Možná ano. Možná ne. A dokud nevíme, proč tam ta věc je, nevíme ani, co vlastně nahrazujeme.
To je rozdíl mezi funkční substitucí a metodou „limetka–citrón–nic“.
Dobrá náhrada totiž nemusí vypadat podobně. Musí zachovat to, co bylo na původním prvku funkčně relevantní. Jestli tam byl materiál kvůli barvě, řeším barvu. Jestli kvůli schopnosti hořet určitým způsobem, řeším spalování. Jestli kvůli sympatické vazbě, potřebuju zachovat vazbu. Jestli kvůli příslušnosti ke konkrétnímu planetárnímu, božskému nebo jinému rituálnímu okruhu, začíná být otázka náhrady podstatně komplikovanější.
A u theurgie se problém vyostří ještě víc. Tam totiž některé materiální věci nejsou důležité proto, že je člověk použil jako symbol. V hieratické logice mohou fungovat jako články kauzální řady, jako stopy vyšší příčiny v nižším světě. Přesně tady se dostáváme k synthematům.
Synthema není něco, čemu jsem v úterý večer přiřadila význam do svého magického deníku. Jeho vztah k vyšší příčině nevzniká tím, že se mi líbí. Já ten vztah nevyrábím. Já ho používám.
A v takovém systému už opravdu nestačí říct: „Pro mě osobně to znamená totéž.“ Kosmos nemusí sdílet naši osobní symboliku.
Což je nepříjemné především proto, že to znamená, že někdy skutečně musíme všechny ty myrhy, papyry a speciální inkousty shánět. Ne proto, abychom doma měli víc krámů za víc peněz. Ne protože nákupní seznam zvyšuje magickou sílu. A už vůbec ne proto, že pravý mág se pozná podle toho, že jeho kuchyň připomíná sklad alexandrijského drogisty.
Prostě proto, že materiál může být součástí technologie.
Mystéria řeckých magických papyrů
Řecké magické papyry jsou více než jen historické texty – jsou klíčem k moci, která se po staletí skrývala v temnotě. Nahlédněte s námi za závoj času a odhalte tajemství, která byla kdysi vyhrazena jen zasvěceným. Magie, o které se učí v tomto kurzu, je skutečná, …
Představa, že pokročilost znamená schopnost cokoli nahradit čímkoli, by ostatně vedla k nádherným důsledkům.
Představme si Prokla. Celý život studuje kosmické řady, božské příčiny, symboly, hieratickou techniku a vztahy mezi jednotlivými úrovněmi skutečnosti. A pak jednoho rána dosáhne skutečné magické zralosti, vyhodí všechny materiální komponenty, vezme roličku Zewa a prohlásí:
„Já už jsem dost pokročilý, mně to stačí.“
To by jistě ušetřilo spoustu času. Také by to poněkud zpochybnilo několik století rituální teorie.
Pokročilost totiž nemusí znamenat, že materiál přestane mít funkci. Může znamenat, že už konečně víte, který materiál má jakou funkci. A teprve potom můžete kvalifikovaně rozhodnout, co lze nahradit.
Improvizace totiž není opak znalosti. Je její důsledek.
Kuchař, který rozumí receptu, může měnit suroviny, protože ví, co v něm která dělá. Kdo tomu nerozumí, může improvizovat taky. Jen výsledku říká překvapení.
V magii je to stejné. Pokud vím, jakou funkci substance plní, můžu hledat její funkční náhradu. Pokud to nevím a vezmu něco, co mi připadá „energeticky podobné“, jen doufám, že rozdíl nebude důležitý.
A někdy vhodnou náhradu prostě nemáme.
To je chvíle pro jednu velmi podceňovanou magickou techniku: vybrat si jiné kouzlo.
Nemáte oko paviána, nevíte přesně, co v operaci dělá, a nechcete rozjíždět mezinárodní obchod s paviáními orgány? Výborně. PGM obsahují další kouzla.
Magický korpus není úniková hra, ve které získáte bonusový bod za to, že každou nedostupnou substanci kreativně nahradíte něčím z DM drogerie.
A tím se vracíme k Bábi Zlopočasné. Její kompetence nespočívá v tom, že na ničem nezáleží. Spočívá v tom, že ví, na čem záleží.
To je něco úplně jiného.
Někdy tedy papyrus nahradíte papírem. Někdy najdete funkční náhradu byliny. A někdy půl večera přemýšlíte, čím proboha nahradit oko paviána, a nakonec si prostě vyberete jiné kouzlo.
Protože pozdně antická magie není pořad o vaření s Jirkou Babicou, kde platí:
„Když nemáte limetku, dejte tam citrón, když nemáte ani citrón, nedávejte tam nic.“
Někdy bez limetky prostě vaříte něco jiného
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
