Kde se vidíte za pět let?” ptá se personalistka a člověk naproti ní srovná sako a řekne, že by rád rostl. Junior, medior, senior, teamlead, a jednou, kdo ví, ředitel. Je to tak zažitý obřad, že ho provádíme i tam, kde žádné HR oddělení není. Podívejte se někdy, jak si moderní spiritualita představuje posmrtný život: nevědomá duše nastoupí jako asistent, pílí se vypracuje na juniorní pozici héroa, po pár kvartálech povýší na daimona, chvíli dělá zástupce vedoucího – a na konci, když bude opravdu šikovná, přijde vedoucí pozice. Splynutí. Rohová kancelář vesmíru.
Má to jedinou vadu: kosmos není korporát. V korporátu je pozice židle a člověk je vyměnitelný obsah té židle – asistent se může stát ředitelem, protože „asistent” není to, čím je, ale to, kde zrovna sedí. Jenže duše, daimon a bůh nejsou židle. Jsou to druhy bytí. Stará filosofie tomu říkala taxis, řád – a řád tady neznamená organizační strukturu, ale spíš taxonomii: kočka se nepropracuje na psa ani vynikajícím výkonem. Každé patro má jiný vztah k času, jiný způsob existence, jinou práci. To nejsou tři platové třídy jedné kariéry. To jsou tři nesouměřitelné způsoby, jak být.
Povýšení napříč patry by proto nebylo povýšení. Byl by to zánik jednoho jsoucna a vznik jiného – a takovou operaci systém nenabízí, protože by nebylo koho povyšovat. Duše zůstane duší. Vždycky. Ne za trest; z definice. Jednou jsi duše, navždy jsi duše – a jediné, co se s tím dá dělat, je být duší čím dál lépe. Antika pro to měla slovo: heroizace. Hero není postavička z filmu, ale duše dovedená k vlastní dokonalosti – vyčištěná instance téhož. Žádný jiný druh. Tentýž druh, konečně pořádně.
A i kdyby ten kariérní výtah existoval, vezl by úplně jinam, než si jeho čekatelé myslí. Oni si představují, že nahoře se konečně rozhoduje, konečně nikdo neúkoluje, konečně padla. Jenže v reálné architektuře je to obráceně: čím výš, tím míň svévole a tím víc služby. Bůh není šéf, který si užívá moc. Bůh je ten, kdo nese celou řadu pod sebou – a nikdy nemá padla. Celá fantazie o kosmickém postupu je projekce člověka, který nesnáší svou práci a doufá, že ji jednou dělat nemusí. Stará cesta říká pravý opak: práci máš navěky. Zlepšit se dá jen jedno – jak dobře ji děláš.
Asistent, který tohle pochopí, přestane šplhat a začne asistovat pořádně. A právě tím se stane tím jediným, co hierarchie skutečně odměňuje: dokonalým článkem. Ne vedoucím. Vodičem.
Kdyby vás zajímalo, jak se takovým vodičem člověk stává – ne metaforicky, ale řemeslně, s protokoly, které jsou staré šestnáct století a pořád fungují – přesně tohle se učí v Theurgické akademii. Šest modulů, od základů po praxi. Startujeme 7. září.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
