Někde se stane něco, co se nám nelíbí. Někdo lže, podvádí, krade, chová se hloupě, ublíží nám nebo prostě udělá něco, co považujeme za špatné. A velmi snadno si pak začneme představovat, že někde nahoře zazněl poplach a příslušné božstvo vyráží k zásahu.
Jenže bohové nejsou Tlapková patrola.
Nejsou to bytosti, které sledují jednotlivé události, vytvářejí si k nim emocionální postoj, něco se jim zalíbí nebo znelíbí a potom podle toho jednají. „Athéna se naštvala.” „Hekaté viděla, co udělal.” „Bohové ho za to potrestají.” Všechny tyhle věty předpokládají, že bohové mají emoce: jen větší, mocnější a s dalekosáhlejšími následky než ty naše. Jenže bohové emoce nemají. Vůbec žádné – ani dokonalejší, ani čistší, ani božštější verzi těch našich. Emoce je stav proměnlivé bytosti: něco na mě zapůsobí a já se změním. Božské se nemění, a proto se nemá čím naštvat, není co urazit a není čím se zalíbit. „Athéna se rozzlobila” je gramaticky správná věta o něčem, co ontologicky nemůže nastat. Že jsou mýty hněvu bohů plné, na tom nic nemění: mýtus mluví jazykem nižšího patra a o stavu božství samotného nevypovídá.
Bůh není subjekt s náladami, který střídá stavy podle toho, co se dole šustne. Božská příčina působí stále, celá a stejně: jako slunce, které svítí bez ohledu na to, kdo si zrovna zaslouží opálení. Že k někomu světlo doléhá a k jinému ne, není rozhodnutí slunce. Je to stav oken.
Směr vztahu je totiž opačný. Bohové nemění svůj stav podle toho, co právě děláme my. Máme-li se jim přiblížit, měníme se my: své jednání, charakter a způsob života uvádíme do většího souladu s jejich podstatou. Ctnost proto není způsob, jak si získat boží přízeň – přízeň se nezískává, protože nikdy nechyběla. Ctnost je práce, kterou děláme sami na sobě, abychom vůbec byli schopni vztahu s božským. Neleštíme kliku, aby nám otevřeli. Otevřeno je pořád. Leštíme se my, abychom prošli dveřmi.
Tady samozřejmě přichází námitka: ale magie přece bohy k zásahu volá. Magické texty jsou plné formulí typu přijď, ochraň mě, odstraň překážku, znič mého nepřítele, učiň, aby se stalo toto a toto. Takže snad přece jen voláme boha a čekáme reakci?
Ne. Boha lze vzývat, ale nelze ho mobilizovat. Rituální jazyk „přijď a udělej X” není technický popis toho, co se právě odehrálo v metafyzice. Nevypadá to tak, že člověk zavolal, bůh přijal požadavek, zvážil ho a začal jednat. Invokace je vztah k božské příčině – operátor se ladí na zdroj, ne zdroj na operátora. Konkrétní realizace v proměnlivém sublunárním světě patří prostředkujícím řádům.
Ano, magie může mít velmi konkrétní výsledky. Může něco odstranit, přivést, svázat, ochránit nebo změnit průběh situace. Ale když se v úterý odpoledne vyřeší můj spor se sousedem, není nutné předpokládat, že se kvůli tomu osobně pohnul vrchol božské hierarchie. Na partikularizované účinky máme střední sublunární daimonický management. Nejvyšší božská příčina není pracovník výjezdové služby – a dobře stavěný rituál to ostatně ví: proto má hierarchii adresátů. Kdo píše všechno rovnou řediteli, neprozrazuje tím velké konexe, ale to, že nikdy neviděl organizaci zevnitř.
A čím vznešeněji o bohu mluvíme, tím méně dává smysl vzápětí z něj udělat člověka s většími pravomocemi. To je totiž často celý model: já mám názory, emoce a nepřátele; bůh má názory, emoce a nepřátele také, jen má větší moc. To není elevace božství. To je zvětšený člověk. A prakticky je to horší než ateismus – ateista si aspoň nemyslí, že vesmír sdílí jeho seznam nepřátel.
Myslet si, že se kvůli našemu osobnímu sporu Hekaté osobně zjeví a vyjede zasáhnout jako Skye z Tlapkové patroly, není důkaz hlubokého vztahu s bohyní. Je to hybris – právě jsme předpokládali, že náš lokální problém má takovou kosmickou váhu, že vtáhne božstvo do role osobního spojence a výjezdové jednotky. Hluboký vztah s bohyní se pozná podle něčeho jiného: podle toho, že člověku přestane připadat samozřejmé, že by k němu měla jezdit.
Bohové nejsou Tlapková patrola. Nečekají na hlášení, aby zasáhli tam, kde se nám svět nelíbí. Práce s božským není přesvědčit bohy, aby sestoupili na úroveň našich sporů. Je to přesně opačný pohyb: my se máme naučit vystoupit ze své úrovně natolik, abychom byli schopni jejich podstaty.
A ten spor se sousedem? Ten se vyřešit dá. Jen u toho nebude asistovat Olymp. Bude u toho střední management, protokol a vy. Což je mimochodem dobrá zpráva: na rozdíl od bohů se tyhle tři věci mobilizovat dají.
Střední management, protokol a vy: tři věci, které se mobilizovat dají. Jak se to dělá, aniž byste psali rovnou řediteli, se učí v Theurgické akademii. Startujeme už v pondělí 7. září.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
