V době všeobecné kritiky umělé inteligence se kolem magie začíná rodit zvláštní představa: jako by o kvalitě rituálu rozhodovalo především to, zda se při jeho přípravě někde objevila AI. Jako by rituál sestavený člověkem byl už samotným svým původem autentický, zatímco rituál, při jehož tvorbě člověk použil generativní nástroj, byl od počátku podezřelý.
Jenže problém magie byl vždycky úplně jinde.
Pamatuji dobu, kdy se rituály kopírovaly z internetu. Ne „inspirovaly”. Kopírovaly. Člověk našel na nějakém fóru text, jehož autora neznal, původ neznal, překlad neznal a někdy ani netušil, z jaké tradice vlastně pochází. Vytiskl ho, zapálil svíčku a šel pracovat. AI u toho nebyla.
Pamatuji knihy, které překládaly špatné překlady ještě horších edic. Autor něco převzal z autora, který to převzal z člověka, jenž před třiceti lety špatně pochopil poznámku pod čarou. Pak se tomu začalo říkat tradice. AI u toho nebyla také.
A samozřejmě pamatuji nekonečné množství rituálů vzniklých tím nejstarším generátorem obsahu na světě: lidskou hlavou. Člověk něco cítil, něco si spojil, něco mu „dávalo smysl”, přidal epiteton z jedné tradice, symbol z druhé, materiál ze třetí a vlastní intuici ze čtvrté – a výsledku říkal rekonstrukce. Ani tam žádná AI nebyla.
Zvláštní je, když se dnes problém přesune z otázky co děláme na otázku jakým nástrojem jsme si pomohli při přípravě. AI vám může sestavit scénář rituálu. Může být výborný. Může být příšerný. Může vám najít souvislost, které jste si nevšimli, stejně jako může sebevědomě vyrobit souvislost, která nikdy neexistovala. Přesně proto není praktik člověk, který text pouze přijímá. Praktik je člověk, který musí poznat rozdíl.
A tady se dostáváme k tomu, co dělá praxi praxí. Ne to, zda jste text napsali sami. Ne to, zda jste ho našli v knize. Ne to, zda vám s ním pomohla AI. Ale zda víte, odkud jednotlivé části pocházejí. Zda rozeznáte pramen od moderní interpretace. Zda poznáte, když jste dvě doložené věci spojili způsobem, který doložený není. Zda umíte říct: tohle je pramen, tohle rekonstrukce, tohle adaptace a tohle moje vlastní konstrukce.
Praxi ale nedělá praxí jen způsob, jakým rituál vznikl. Dělá ji praxí hlavně to, co se děje potom. Rituál není dobrý proto, že při jeho psaní vznikl krásný text. To je literatura. Není dobrý proto, že jste během něj něco silně cítili. To je zážitek. Není dobrý ani proto, že vám jeho struktura připadala dokonale logická. To je konstrukce.
Praxe začíná být zajímavá ve chvíli, kdy se začne opakovat. Když zjistíte, co se děje podruhé, potřetí a podesáté. Když rozlišíte vlastní očekávání od opakujícího se jevu. Když sledujete výsledek mimo rituální místnost. Když jste schopni přiznat, že nádherná operace neudělala vůbec nic, zatímco jednoduchý protokol, který vás ani příliš nebavil, funguje pokaždé.
A hlavně když jste schopni změnit názor. To za vás žádný generátor neudělá. Stejně jako to za vás neudělala knihovna před dvaceti lety. Technologie jen zrychluje to, co už umíte nebo neumíte: dobrou rešerši i špatnou, přesnou práci i konfabulaci. Může vám pomoct najít chybu a může vyrobit novou. Sama ale nerozhodne, jestli umíte pracovat se zdroji, rozeznáte pramen od rekonstrukce a vlastní invence, víte, co jste změnili a proč, nebo jestli své operace opakujete dost dlouho na to, abyste dokázali říct: tohle fungovalo – a tohle ne.
Tyhle otázky jsme měli klást dávno před AI. Jen jsme na ně možná častěji zapomínali. Protože lidská tvorba má jednu nepříjemnou výhodu: vlastní nápad nám připadá důvěryhodnější jen proto, že vznikl v naší hlavě. Jenže lidská hlava umí fabulovat, potvrzovat vlastní očekávání, přeceňovat první dojem a stavět celé systémy na chybném předpokladu úplně stejně ochotně jako kterýkoli generátor. Rozdíl není v tom, kdo text napsal. Rozdíl je v tom, co s ním uděláme potom.
Proto je zvláštní testovat autenticitu praxe otázkou, zda „přežije blackout”. Bez elektřiny padnou i databáze, edice a slovníky, na kterých stojí studium – a nedělá to z nich falešné nástroje. Smysluplnější otázka zní: kdyby vám zmizel scénář, víte, co děláte a proč? Umíte operaci vysvětlit, zopakovat, upravit a obhájit? A máte vůbec měřítko, podle kterého poznáte, že se něco podařilo?
AI nevynalezla špatnou magii – povrchnost, konfabulaci, mizernou práci s prameny ani potřebu vydávat vlastní nápady za starobylou tradici jsme zvládali sami dávno předtím. A stejně tak nevytvoří dobrou praxi tam, kde chybí disciplína, zkušenost a schopnost ověřovat vlastní závěry.
Problém nikdy nebyl v tom, že máme nové nástroje. Problém je pořád stejný: co s nimi dělají lidé.
O tématu AI a magie je i aktuální epizoda podcastu Čarodějná kavárna
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
