Nikdy jsem neměla ráda předjaří. Leden je sice strašný měsíc – dlouhý, temný a unavený po Vánocích – ale únor mi vždycky připadal ještě horší. Zvláštně nakročený mezi zimou a jarem, plný bahna, špinavého sněhu a těch momentů, kdy už se člověk naladí na první teplé dny, jen aby druhý den ráno koukal z okna na novou vrstvu bílého zoufalství.
Únor byl vždycky mezidobí, které nikdo nechtěl. Nic pořádně nezačíná, ale ani nekončí. Svět venku je šedý, promočený a nevzhledný. A k tomu všemu narozeniny na začátku března – vždycky mi ten měsíc před nimi přinesl zvláštní melancholii. Ani ne z toho, že stárnu, ale z toho, že uplynul další rok. Lidé se ohlížejí zpátky na svůj život na Nový rok, ale pro mě byla vždycky tímhle bodem právě hranice mezi únorem a březnem. Udělala jsem za ten rok dost? Naplnila jsem své cíle? Kam se vlastně můj život posunul?
Únor byl zkrátka měsícem nepohodlného přechodu, měsícem čekání na jaro, které pořád nepřichází.
A pak se něco změnilo.
Ne nějakým velkým, dramatickým způsobem. Nevstoupila jsem do února s radostným nadšením a neobjevila v něm najednou skryté zázraky života. Ale postupně, rok za rokem, se můj pohled na tento měsíc posunul.
Protože jsem začala pracovat s Hekaté.
Předjaří jako liminální prostor
Když se ponoříte do praxe s Hekaté, často si představujete velké změny. Magické vhledy, nové cesty, hluboké transformace. A ano, některé přijdou. Ale některé změny jsou tak jemné, že si jich sotva všimnete – dokud se jednoho dne neohlédnete a nezjistíte, že jste začali jinak vnímat svět.
Najednou jsem si uvědomila, že únor není jen mrtvá zóna mezi zimou a jarem. Že je to liminální prostor, okamžik mezi světy. Ještě sníh, ale už první pupeny. Ještě chlad, ale už cítíte první vlhký dech jara ve vzduchu.
A stejně tak, jako je únor mezi zimou a jarem, jsou mé narozeniny mezi minulým a budoucím rokem mého života. Vždycky jsem tuto dobu vnímala jako tíhu bilancování, jako nepříjemný mezistav, kdy ještě nevím, co bude dál, ale už cítím, že něco končí. Ale možná to není problém. Možná to je právě to kouzlo.
Hekaté je bohyně křižovatek, bohyně mezidobí, bohyně prahů. A najednou vidím, že její přítomnost není jen v magii, rituálech a modlitbách. Je v únoru, v blátě a tání, ve sneženkách a v tom zvláštním pocitu, že všechno je ještě nejasné, ale už na dosah.
Proměna, která přichází tiše
Často čekáme, že práce s božstvy přinese něco velkého, hmatatelného, zářivého. Ale někdy přináší jen jemné posuny vnímání. Nezměnila jsem svůj život od základu. Neudělala jsem z února svůj oblíbený měsíc. Ale začala jsem vidět jeho krásu.
A možná právě to je ta největší magie. To, že Hekaté nevstoupí s fanfárami, ale s pochodněmi v mlze. Že nestojí na konci cesty, ale v jejím nejistém středu. Že nemusíme vědět, co bude dál.
A že i v únoru – stejně jako v životě – je to liminální, nejisté a neuchopitelné, co skrývá největší kouzlo.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
