Popisujeme ji jako temnou a divokou, jako pečující a soucitnou. Vidíme ji jako svobodnou, neohraničenou, magickou. Někdy k ní mluvíme jako k matce, jindy jako k učitelce, ke spojenkyni, k tomu, kdo nás vede skrze propasti neznáma. To všechno dává smysl, protože jsme lidé. Přemýšlíme v kategoriích, které známe, a když se setkáme s něčím, co přesahuje naše běžné chápání, potřebujeme si to přeložit do jazyka, který dává smysl našemu světu.
Ale Hekaté není člověk. Není to ani bohyně v tom smyslu, jak chápeme olympské bohy s jejich vášněmi a touhami, s jejich příběhy vetkanými do našich vlastních. Je starší než bohové. Je titánská síla, cosi prastarého a nelidského, co bylo tady dávno před tím, než si lidé začali tvořit své pantheony a hledat řád v chaosu.
Není jen entitou s jasně definovanými vlastnostmi, je samotným prostorem mezi. Je Prahem. Tou, která neodděluje, ale spojuje. Která se nenachází na jedné nebo druhé straně, ale přímo mezi nimi. Mezi světlem a temnotou, mezi životem a smrtí, mezi minulostí a budoucností, mezi tím, co bylo a tím, co se teprve formuje.
Je liminalitou samotnou – ne pevným bodem, ale nekonečným přechodem, spojením, které neustále vzniká a zároveň mizí. Tam, kde se setkávají světy, tam je ona. Nepatří ani jednomu, a přesto je klíčem ke všem.
To, jak ji popisujeme, je spíš mapou než samotným územím. Jsou to slova, která nám pomáhají přiblížit se k její podstatě, ale nejsou to její hranice. Vztahujeme se k ní, jako bychom se vztahovali k bytosti – ale ona není osobou, není naším přítelem, kterého můžeme vzít za ruku a jít s ním na kávu. Přichází ve snech a vizích, někdy jasná jako den, jindy tak skrytá, že ji sotva zahlédneme koutkem oka.
Je dobré mít na paměti, že všechny ty lidské kategorie, kterými ji popisujeme, jsou jen nástrojem. Pomáhají nám pochopit různé aspekty její podstaty, ale pokud se na ně příliš upneme, můžeme se snadno ztratit v iluzi, že ji tímto způsobem skutečně chápeme. Ale stejně jako prst ukazující na měsíc není měsícem samotným, tak ani naše slova, obrazy a definice nejsou Hekaté. Jednoho dne budeme muset všechno tohle nechat jít – odložit představy, koncepty i symboly – a vstoupit do skutečného pochopení, které už nebude potřebovat slova.
Ale než se tam dostaneme, jsou tyto pomůcky neuvěřitelně cenné. Jsou mostem mezi tím, co známe, a tím, co nás přesahuje. Jsou naším prvním krokem do temnoty, na jejímž konci možná zjistíme, že světlo, které jsme celou dobu hledali, nikdy nebylo venku, ale v nás samotných.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
