To není nijak vznešená otázka. Většinou si ji nekladneme jako filozofický problém. Spíš se jednou ráno probudíme, unavení z vlastního kalendáře, a někde v hloubi to zašeptá: Takhle ne. Tohle přece nemůže být všechno.
A tak si začneme stavět tu svou představu. Někdo vidí dobrý život ve finanční hojnosti, někdo v rodině. Jiný v tom, že se jednou za rok sbalí a zmizí do Indie. A je to v pořádku. Každý máme jinou mapu, jinou krajinu duše.
Když mi bylo dvacet, věřila jsem, že dobrý život je ten, který směřuje k osvícení. Meditace, duchovní práce, překročení hmoty. Žila jsem hlavou v oblacích a duší v klášterech.
Dnes vidím hodnotu i v tom, co tehdy pro mě bylo jen iluze – v těle, v domově, v každodennosti. Dobrý život je pro mě i o tom, že se ráno dívám, jak mé děti snídají. Že mám s kým stárnout a s kým se hádat o to, kdo vynese koš. Že dělám práci, ve které vím, že dávám lidem to nejlepší, co mám. Ne proto, abych si to odškrtla v excelové tabulce karmy, ale proto, že mi to dává smysl.
Smysl. To je pro mě slovo, které ten dobrý život drží pohromadě.
Ať už dělám cokoliv – chci to dělat s vědomím, že je to součást něčeho většího. Že to, co jsem dostala do vínku, jsem opravdu využila. Ne proto, abych jím mávala nad hlavou a doufala, že si mě někdo všimne. Ale proto, že mi přijde jako hřích ty dary zakopávat. Když je máme – proč je nesdílet?
Dobrý život, jak ho cítím teď, je takový, ve kterém mám uspořádané věci tady na zemi – a přitom nezapomínám na to, co je za obzorem. Kde mám domov i duchovní cíl. Kde si vařím čaj a zároveň se připravuji na ten okamžik, kdy budu odcházet.
Je to život, ve kterém se nesnažím dělat věci napůl. Nežiju vztahy napůl. Neskrývám, co ve mně hoří. A nebojím se zářit – i když to znamená, že někdo vedle mě začne mhouřit oči nebo couvat.
Protože největší překážka k tomu žít naplno, není v tom, že nevíme, co dělat. Ale že se bojíme být vidět. Být jiní. Být moc.
A já už nechci být míň. Nechci žít tišeji, než doopravdy zním. Nechci své dary skrývat ze strachu, že by mohly být „moc“. Chci je využít, protože kvůli tomu tady jsem.
Takže pokud bych měla říct, co je to pro mě dnes „dobrý život“?
Je to život, ve kterém žiju svůj smysl. Vztahy, práci, každodennost – všechno naplno. Tak, jak nejlíp dovedu. A s tím největším darem ze všech: odvahou žít naplno.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
