Občas mi někdo napíše, že má pocit, že už málo mluvím o magii.
Že je to teď víc o vnitřních stavech, pocitech, proměnách, o tom, jak vnímám svět. A já chápu, odkud ta otázka přichází. Ale pravdou je, že ta magie nikam nezmizela. Jen přestala být zvláštní. Stala se samozřejmou.
Je jako krev, která proudí mým tělem. Je v dechu, který beru jako samozřejmý, ale bez něj bych nebyla. Je ve slovech, které píšu, ve chvílích, které žiju, v každé myšlence, která mě zformuje, než ji stačím vyslovit.
A protože je tak hluboko ve mně, nemusím ji pořád ukazovat. Je tam.
Stejně tak je tam i Hekaté.
Ta, o níž jsem kdysi psala často. Dnes už méně veřejně – ne proto, že by odešla, ale protože je přítomná tak intenzivně, že nepotřebuje připomínku.
Většina věcí, které s ní sdílím, se dnes odehrává za zavřenými dveřmi mých kurzů. Ve výkladech, ve vedení, ve slovech, která dostávají tvar, až když jsou přijímána. Ale ta práce je pořád tam. A ona je pořád tam. Jen tišeji.
Hekaté není jméno na nebi. Je přítomnost ve stínech.
Není to jen bohyně z dávných příběhů, ale síla, která tu byla dřív než Olymp.
Síla prahu. Přechodu. Liminality.
Není jen průvodkyní změnou. Ona je změna.
Není jen bohyní křižovatek. Ona je křižovatkou.
Je tím bodem, kdy staré ještě neodešlo a nové ještě nepřišlo. Tím místem, kde to, co může být, ještě není. Ale čeká.
A možná o ní teď nepíšu každý týden. Ale píšu o všem, co nese její rukopis:
o přeměně, o neuchopitelnosti, o čase mezi.
O tom, jak v sobě hledáme hlas. Jak hledáme své místo. Jak si dovolujeme projít branou.
Ať už to pojmenuju nebo ne, je tam se mnou.
A stejně tak je tam, když provázím ženy v jejich vlastních přechodech.
Někdy se jmenuje Hekaté. Jindy ji nikdo nevysloví. Ale není to důležité.
Protože síla, která tě drží v temnotě, když ještě nevíš, co přijde – ta síla nepotřebuje jméno.
Můžeme jí říkat různě. Hekaté. Transformace. Liminalita. Intuice. Ticho.
Ale jména nejsou podstatná. Důležité je rozumět tomu, co se děje – ne správně to pojmenovat.
A možná o magii nepíšu tolik… protože jí žiju.
Každý den. Každou mezerou mezi slovy.
Každým rozhodnutím, které vychází z hlubokého ticha.
Pokud právě procházíš proměnou nebo stojíš na křižovatce a hledáš, kterou cestou se vydat,
tvořím prostor, kde se můžeš bezpečně setkat s tou silou, kterou někdo nazývá Hekaté –
silou, která ti pomůže naladit se na tvůj vnitřní kompas, na to světlo v tobě, které zná cestu.
Chceš-li se o tom dozvědět víc, sleduj moje stránky. Brzy otevřu novou cestu i pro tebe.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
