Kdo tancuje s mrtvými

Kdo tancuje s mrtvými, nikdy neví, kdo vede…

Nekromant. To slovo zní jako něco mezi gotickou modelingovou agenturou a víkendovým kurzem v odvykání od života. Ve skutečnosti je to jenom člověk, který má zkušenost s tím, jak rychle se z tanečního parketu stává minové pole. V opravdové nekromancii se nikdy neví, kdo s kým vlastně hraje. Někdy jsi pán, jindy médium, občas jen cizinec, kterému do ruky strčili lucernu a poslali ho do bludiště.

Ta dynamika má zvláštní přitažlivost. Být chvíli mostem a chvíli cestou pro jiné, chvíli dirigentem a pak zase houslistou v orchestru, co neví, jestli vůbec hraje stejnou skladbu. Někdy si tě mrtví prostě vyberou sami. Poznají to na tobě. Zjistí, že tě slyší, že skrz tebe může cosi promluvit, něco se dokončit, nebo aspoň na chvíli prohřát prsty u ohně živých.

V magických papyrech je to pořád dokola: nikdy není jasné, jestli ty síly vedeš, nebo tě jenom nechávají chvíli žít v iluzi, že něco ovládáš. Ta iluze je často to jediné, co tě drží nad hladinou. Když přijde čas platit, nejsou to virtuální mince z ezo e-shopu, ale úplně reálné věci: pozornost, energie, změna v tobě. Kolik lidí už chtělo ovládnout mrtvé – a za rok je to stálo vlastní vnitřní mír, vztahy, někdy i rozum.

Chthonická božstva jsou stará, moudrá a trpělivá. A taky velmi neochotná dělat PR pro influencery. Když k nim někdo přijde pro efekt, nebo jen aby měl co napsat na Instagram, většinou si vezmou, co potřebují – a neptají se, co se ti bude líbit. Někdy si vezmou tvou iluzi, někdy tě odpojí od pocitu, že víš, kdo jsi. Jindy pošlou osobní katabasi – rozpad vztahů, práce, identity. Co otevřeš, to je potřeba taky dokázat zavřít.

PGM a antická magie nejsou Instagramová rychlokvaška. Je to linie, která přežila staletí ne proto, že byla vždycky trendy, ale protože byla skutečná. Kdo si s tím chce jen hrát, stylově to pověsit na krk a čekat rychlé efekty, ten většinou brzo narazí. Bohové a mrtví mají vlastní paměť a vkus – a taky smysl pro humor, co většina ezo lidí neocení.

Tahle cesta není o „manifestaci, co chci“. Je to tanec, ve kterém nikdy nevíš, kdo udává tempo – a když zkusíš moc tahat za provázky, možná zjistíš, že jsi jenom loutka v příběhu někoho jiného.

Ale i to je zážitek. A někdy, právě v tom chaosu, poznáš, že opravdová magie je vyjednávání, naslouchání a umění zaplatit cenu, kterou nikdo předem neřekl nahlas. V tom není sláva, ale je v tom život – a smrt. Obě strany stejných dveří.

A přesto, i po všech těch varováních, si myslím, že pokud někoho tahle cesta láká, pokud ho podsvětí volá, není dobré držet se zpátky jen proto, že má ostych vstoupit. To volání má většinou svůj důvod. Možná je za tím obyčejná lidská potřeba pochopit smrt a přestat se jí tolik bát. Anebo je to něco hlubšího: člověk někdy prostě přítomnost mrtvých cítí – a dřív, než ta schopnost ovládne jeho, chce ji začít ovládat on sám.

Ano, je to práce seriózní a vyžaduje disciplínu. Ale nekromancie není žádný exkluzivní klubík pro vyvolené. Je to magická praxe, která, s trochou zdravého rozumu a dostatkem respektu a úcty, patří všem, kdo mají odvahu skutečně naslouchat.

Tiumen

Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.

K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.

Články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související