Proč někdo dobrovolně šeptá do ticha smrti?
Občas se mě lidé ptají, proč vlastně pracuji s mrtvými.
Někdy je v tom zvědavost. Někdy fascinace. A někdy i úšklebek – jako by to byla jen poza. Gotická hra na bububu. Touha vypadat děsivě, strašidelně a sexy zároveň.
Ale práce s mrtvými není póza.
Je to jedna z nejlidštějších věcí, které znám.
Odjakživa víme, že naše životy jsou konečné.
A odjakživa nás pronásleduje otázka: co je potom?
Co čeká za hranicí, kde se dech zastaví a srdce umlkne?
Je tam nicota?
Je tam říše bohů?
Je tam Persefonina zahrada – temná, tichá, kde rudě kvetou granátová jablka?
Nebo jen mlčení, husté jako noc?
Právě proto lidé od nepaměti mluvili s mrtvými.
Ne proto, že by byli „morbidní“.
Ale proto, že smrt je tajemství, které obejít nejde.
Otázka, která se nikdy neztratí: má to, co žijeme, smysl? A co nás čeká dál?
Pro mě je nekromancie dotek hranice.
Křehký a syrový zároveň.
Není to hra na hrůzu.
Není to jen dekadentní estetika svící a černých šatů (i když, přiznávám, miluju i to).
Je to setkávání s něčím, co přesahuje dech i kosti.
Samozřejmě, že má i svou divokou tvář.
Existují kouzla, která pracují s neklidnými mrtvými.
Existují staré rituály katabáze – sestupu do podsvětí – mezi magií a zasvěcením.
Existují voces magicae, která se řvou do noci a duní jako koncert mezi světy.
To všechno je součást.
Ale pořád je to jen povrch.
V jádru je pro mě nekromancie způsob, jak skrze smrt chápat život.
Jak v hlasech mrtvých slyšet, co tu ještě máme vykonat, dokud dýcháme.
Jak skrze setkání s těmi, kdo přešli, nacházet naději, že smrt není konec, ale proměna.
A proto se téhle cestě říká Νεκυία – sestup k mrtvým.
Není to dekadentní hra.
Není to jen zvědavost.
Je to touha dotknout se toho, co přijde – a možná i útěcha, že se znovu setkáme s těmi, které jsme ztratili.
Proto mluvím s mrtvými.
Ne proto, abych působila strašidelně.
Ale proto, že tahle otázka nás všechny doprovází. A já jsem si vybrala ji neodmítat – ale vstoupit do ní.
Nekromancie není hra na bububu, ale cesta, jak se učit o životě právě skrze smrt. Otázka „co bude potom?“ zůstává – a setkání s mrtvými nám může nabídnout klid i naději. To, co si můžete odnést hned teď, je vědomí, že dotek hranice nemusí být děsivý, ale může být i hluboce posilující.
Přemýšleli jste někdy, co byste se zeptali svých blízkých, kdybyste s nimi mohli ještě jednou promluvit? Napište nám to do komentářů pod článkem.
Vyzkoušejte: Zavřete oči, třikrát se zhluboka nadechněte a v duchu vyslovte jméno někoho, kdo už odešel. Pak jen chvíli vnímejte, jaké pocity nebo vzpomínky se vynoří.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
