Smrt nás děsí… a přitom v sobě nese víc života, než si chceme připustit.
Někdy se mě lidé ptají, proč to dělám. Proč otevírat dveře, které zůstaly zavřené celá staletí. Proč mluvit s těmi, kteří už dávno nic neřeknou.
Ale oni neodešli. Jsou tu. Jen je potřeba jinak naslouchat.
Jsou ve zdech domů, v tom náhlém tichu, které padne, když se u stolu mluví o babičce, co už tu není. Jsou v gestech, která opakuješ, aniž víš proč. V chutích, co se nedají zapomenout. V jizvách, které nepatří jen tobě.
Práce s mrtvými není posedlost temnotou.
Je to přiznání, že jsme nikdy nebyli jen tady a teď.
Že jsme spleť příběhů, ztrát a návratů.
Že minulost má stále co říct – pokud se nebojíš poslouchat.
A ano, je v tom něco nepatřičného.
Něco, co pálí v kostech a voní jako kadidlo na kůži.
Protože smrt je jako milenec, kterého nechceš potkat – ale když už ho spatříš, nedá se zapomenout.
Volat mrtvé není volání do prázdna. Je to navázání vztahu s tím, co nás tvoří, i když jsme se od toho dávno odvrátili. Je to přizvání svědků. Společníků. Strážců. Těch, kteří tě sledují i tehdy, když si myslíš, že jsi sama.
Pracovat s mrtvými je jako dívat se do zrcadla, které nelže.
Je to intimita bez závoje, dotek, který nehladí, ale říká: jsi skutečná.
Je to magie, která nezdobí – ale zakořeňuje.
A někdy… někdy je to i rozkoš.
Ta tichá, hluboká, která přichází, když se přestaneš bránit.
Ne protože je to jednoduché. Ale protože to je pravdivé.
Až se 25. října otevře cesta Sedmi nocí v podsvětí, můžeš po ní jít se mnou. Pokud se zapíšeš na waiting list, pošlu ti tehdy nabídku, kterou nikdo jiný neuvidí – moje poděkování za to, že jsi byla mezi prvními, kdo se rozhodli jít.
Možná i v tobě občas zůstane nevyřčený smutek. Možná máš v rodině prázdné místo, které nikdy nepřestalo bolet. Nebo prostě jen cítíš, že tohle je cesta, která tě může zakořenit hlouběji, dát ti spojence, kteří se už smrti nebojí.
Smrt v našem světě nebývá vítaným hostem, ale právě proto nám může dát nejvíc – kořeny, příběhy a spojence, kteří tu zůstávají, i když je nevidíme. Práce s mrtvými není temnota, ale intimní dotek pravdy, který nás učí, že nejsme sami. Hned teď si můžete odnést vědomí, že každý okamžik, každé gesto a vzpomínka je mostem mezi „tehdy“ a „teď“.
Napište nám do komentářů – kdy jste vy sami naposledy ucítili přítomnost někoho, kdo už tu fyzicky není?
Vyzkoušejte: Zavřete na chvíli oči a pomyslete na někoho, kdo odešel. Zeptejte se v duchu na jednu jedinou věc, kterou vám chtěl předat. Pak ticho jen poslouchejte – alespoň jednu minutu.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
