Říká se to s teatrálním šepotem: „Nekromancie je nebezpečná.“ Jako by to byla výzva, varování nebo moralita na dveřích hřbitova. Ale málokdo se ptá — nebezpečná čím?
Smrtí?
Těžko. Smrt tu byla dávno před námi a bude tu i potom.
Jestli je nekromancie něčím nebezpečná, tak tím, že nás donutí vidět to, co jsme nechtěli vidět — v sobě.
Kdokoli někdy vážně dělal nekromancii, ví, že to není divadlo pro Instagram. Je to práce s pamětí. A paměť je sadistická učitelka.
Voláš mrtvé?
Nevoláš duchy z béčkového hororu. Voláš příběhy, které neměly konec.
Voláš nezavřené dveře. A ony odpovídají. Ne proto, že by byly zlé, ale protože ty jsi konečně ochotná naslouchat.
Nebezpečná není smrt, ale pravda, která ji doprovází.
Každý rituál na hraně rozbije pár iluzí o tom, kdo jsme, co ovládáme a čemu jsme se vyhýbali.
A to bolí víc než „démoni“ z příruček pro středně pokročilé exorcisty.
Zlo v nekromancii nevzniká ze smrti.
Vzniká z lehkomyslnosti těch, kdo považují mrtvé za rekvizitu a rituál za představení.
Nekromancie není cosplay, mrtví nejsou kulisy.
Oni drží strukturu světa.
A kdo s nimi zachází bez úcty, dostane lekci z fyziky duchů: všechno, co vyšleme, se vrátí. Jen to poznáme až ve chvíli, kdy už o žádnou magii stát nebudeme.
Společnost, která ztratila vztah k mrtvým, ztratila i vztah k životu.
Vyhnali jsme smrt z domu, zamkli ji do nemocnic a krematorií.
A pak se divíme, že máme úzkosti — protože podvědomí si pořád pamatuje, že pod každou zdí leží někdo, kdo dýchal.
Nekromancie není posedlost smrtí.
Je to způsob, jak navrátit kontinuitu — znovu spojit řetěz mezi těmi, kdo byli, a těmi, kdo jsou.
A to není horor. To je návrat domů.
Nekromancie, to nejsou jen nezavřené účty s neklidnými mrtvými.
Je to i kontakt s těmi, které jsme milovali.
S těmi, kteří nás utvářeli — ať už byli dobří, nebo ne, ale aspoň jsme jim to chtěli odpustit.
Opravdová práce s mrtvými často znamená právě tohle: dotknout se bolesti i radosti, kterou už nemůžeme vyřešit naživo.
A v tom je možná největší nebezpečí.
Protože milovat znamená být zranitelný.
A rituál, který nás přiblíží ke smrti, nás zároveň nutí přestat se chránit před životem.
Takže ano, nekromancie je nebezpečná.
Ale ne víc než chirurg, který řeže, aby uzdravil.
Ne víc než filosof, který klade otázky, které se nehodí.
Ne víc než láska, která nás donutí sundat brnění.
Nebezpečí je známka reality.
Všechno, co má moc proměnit, nese riziko.
Jen prázdné věci jsou bezpečné.
Kurz Sedm nocí v podsvětí začíná už v pondělí 27. října.
Jediné, čeho se u něj opravdu můžete bát, je to, že se vám ta práce zalíbí natolik, že si ji dobrovolně protáhnete až do března.
(Takže jestli si chcete udržet iluzi, že máte svůj život pod kontrolou, raději se vůbec nepřihlašujte.)
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
