Je ručně vyřízený e-mail duchovnější než ten roztříděný algoritmem? Kde přesně vznikla představa, že odmítnutí funkčního nástroje automaticky znamená hlubší praxi a morální převahu? Proč magická scéna propadá panice z toho, zda autor na sítích použil jazykový model, zatímco provozní chaos a zbytečné vyhoření bere jako důkaz autenticity? A odkdy se z technologické neochoty stala nová spirituální ctnost?
O tom si povídáme v aktuální epizodě podcastu Čarodějná kavárna. Umělá inteligence není ani náhrada lidského vědomí, ani konec skutečné magie – je to brutálně efektivní provozní nástroj. Od organizace kalendáře a třídění pošty přes kontrolu logiky kurzů až po rychlou rešerši. Má svá reálná rizika a nikdo neví, jak bude vypadat za deset let, ale dělat z jejího nepoužívání odznak duchovní čistoty je jen další forma pokrytectví.
Protože skutečné dělení nevede mezi tím, kdo píše posty postaru a kdo s pomocí křemíku. Vede mezi operátorem, který umí nástroj ovládat, a publikem, které si plete technologickou zaostalost se svatostí.
