V každé firmě běží server, o kterém nikdo neví, k čemu je. Existuje jediný spolehlivý způsob, jak to zjistit: vypnout ho. Odpověď přijde do hodiny, obvykle od někoho, kdo křičí. Většina lidí zachází se svým vnitřním provozem přesně takhle, jen ve dvou variantách. Buď na nic nesahají, protože se bojí, co by přestalo fungovat. Nebo vyhodí všechno, co je ošklivé, nepohodlné nebo cizí, a pak zjišťují, co s tím odešlo. Obě varianty mají společný základ: nahradily posouzení vkusem.
Vkus je špatný nástroj, protože měří vás, ne tu věc. Že se vám něco nelíbí, říká něco o vašich preferencích a nic o tom, jestli to něco nese. Že vám na něčem záleží, říká, že vám na tom záleží, a nic o tom, jestli to k něčemu je. Kritérium, které měří věc samotnou, je jediné: funkce. Co to dělá, ne jak to vypadá a ne jak se u toho cítíte.
Funkce se zjišťuje třemi otázkami, v tomhle pořadí.
První: co to dělá. Ne co to znamená, ne odkud to je, ne co to o vás vypovídá. Co to dělá. Odpovídá se pozorováním, ne úvahou, a pozorování trvá déle než úvaha, což je důvod, proč ho většina lidí přeskočí.
Druhá: drží to něco. Co na tom stojí, co se o to opírá, co by se pohnulo, kdyby se to pohnulo. Tady se přichází na to, že ošklivé věci často nesou celou konstrukci a hezké věci nenesou vůbec nic. Podle vzhledu se to nepozná. Pozná se to jen tím, že se podíváte, co je na tu věc napojené.
ZIP – Zimní inspekce provozu
Adventní audio kurz: jednadvacet dní ve vlastním provozu
Zazipuj rok a přepni na zimní provoz.
Za rok se toho rozběhne hodně. Povinnosti, plány, drobná provizoria. Něco tě drží, něco spotřebovává víc energie, než se zdá, a něco běží dál prostě proto, že se k tomu už nikdo nevrátil.
Na jednadvacet prosincových dní se zastavíme u vlastního provozu. Projdeme, co letos běželo, co potřebuje péči a co může na zimu utichnout. Zápisy uložíme do jednoho pomyslného archivu, ke kterému se dá vrátit.
Každý den jedno audio, pět minut práce a hotovo. Zipování nepotřebuje složité rituály ani speciální pomůcky. Jen malou porci pozornosti, která se vejde i do plného prosince.
Třetí: co se stane, když to zmizí. Tahle otázka se nevymýšlí u stolu; odpověď na ni se stane. Proto stojí až třetí. Kdo ji položí jako první, dělá to, co ten člověk se serverem, a odpověď dostane stejným způsobem.
Na každou z otázek existuje platná odpověď, kterou skoro nikdo nepoužívá: nevím. Nevím znamená pozorovat dál, ne rozhodnout rychleji. Jediná neplatná odpověď je ta, která přišla za dvě vteřiny. A čtvrtá otázka neexistuje. Odkud to je, kdo to způsobil, v kolika letech se to stalo: to všechno vypadá jako poznání a nemění to nic na tom, co ta věc dělá dnes. Archeologie je jiný obor.
Ze tří otázek vycházejí tři výsledky. Nechat a využít: drží to a dá se na tom stavět dál. Nechat a nesahat: drží to, nikdo neví přesně jak, a to je důvod k respektu, ne k rekonstrukci. Vyklidit: nedrží to nic a nic na tom nestojí. Překvapení pro většinu lidí je, kolik věcí končí uprostřed. Nechat a nesahat není lenost. Je to rozdíl mezi inventurou a přestavbou. Inventura zjišťuje, co je. Přestavba je jiná práce, jindy, a dá se dělat jen na základě inventury, jinak je to demolice s dobrou vůlí.
Nejčastější chyba je vyklidit všechno nepříjemné. Vypadá to jako odvaha a je to vkus s bouracím kladivem. Druhá nejčastější je nechat všechno, protože je to moje, staré nebo drahé. Vypadá to jako věrnost a je to zase vkus, jen s druhým znaménkem. Kritérium funkce je nepříjemné právě proto, že nedovoluje ani jedno. Co drží, zůstává, i když se to nelíbí. Co nedrží nic, jde ven, i když je to hezké.
Tohle kritérium učím čtrnáct dní pod podlahou vlastního vnitřního prostoru, na tom, co si tam každý postavil, a hlavně na tom, co se tam postavilo samo. Každý den jedna nahrávka, jeden nález, tři otázky a návrat nahoru. Svůj sklep mám taky. Jdu vedle, ne napřed.
Skryté sklepení duše: 6. až 19. října
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
