Autenticita. To kouzelné slovo moderní doby, kterým nás krmí na každém rohu. „Buď sám sebou!“ hlásají motivační citáty na Instagramu. „Neboj se ukázat svou pravou tvář!“ povzbuzují články o sebevědomí. „Svět potřebuje tvou jedinečnost!“ prohlašují sborově self-help guruové.
No dobře. Tak tedy fajn. Řekněme, že tomu uvěřím. Rozhodnu se, že už se nebudu snažit zapadnout do předem připravených škatulek. Přestanu opatrně dávkovat svoji energii, nebudu se krotit, nebudu si říkat „tohle radši neříkej, tohle si nech pro sebe, tady to trochu zmírni“.
A co se stane?
Najednou je toho nějak moc.
Moc energie. Moc vášně. Moc nadšení. Moc emocí. Moc hlubokých myšlenek. Moc silných slov. Moc výrazné gestikulace. Moc výrazného oblečení. Moc nekonvenčního myšlení. Moc živelnosti. Moc upřímnosti. Moc autenticity.
Autenticita je skvělá. Ale jen pokud se vejde do společensky schváleného rámce.
Pokud jsi milá, ale ne moc hlasitá. Pokud jsi chytrá, ale ne moc přemýšlivá. Pokud jsi alternativní, ale tak akorát, aby to bylo ještě roztomilé a ne znepokojivé.
Pokud ale začneš být opravdu autentická, pokud přestaneš filtrovat samu sebe podle toho, co je pohodlné pro ostatní, zjistíš, že tě svět vlastně úplně takhle nechce. Protože autenticita je dobrá, dokud není nepohodlná.
A právě proto je mi tak dobře mezi “mými” čarodějkami. V našich estařích kruzích, kde se potkává práce s přátelstvím a sdílením.
Protože tady nic není moc. Nikdo se neděsí tvojí energie, nikdo netlumí tvůj oheň. Tady nemusím přemýšlet, kolik ze sebe můžu ukázat.
Najít skupinu ostatních žen, kde moje moc je přesně akorát, považuju za jednu z nejúžasnějších věcí, která se mi na mojí magické cestě přihodila. Není to o tom mít kroužek praktikujících, se kterými můžeme provádět rituály za svitu luny, ale partu žen, které pochopily, že když se budeme podporovat, nic tím neztratíme. Naopak, vytvoříme prostředí, ve kterém budeme moci růst. A kde autenticita není jen laciný a vyprázdněný pojem.
Chceš být taky součástí? Dej mi vědět, čarodějek, co si kryjí záda, není nikdy dost
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
- BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
- Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
- V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
- PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.





