Když se podíváš na západní duchovní scénu, buddhismus vypadá jako dokonalý produktový design. Čisté linie, jemné barvy, meditující člověk na skále, slova jako „mindfulness“, „štěstí“, „přijetí“. Na povrchu to působí jako spirituální wellness balíček: trocha dechu, trocha soucitu, trocha „neulpívání“ a život bude najednou víc hygge. Jenže pod tím je něco úplně jiného.
Buddhismus není čajový dýchánek, ale chirurgicky přesná věda o mysli, která tě v ideálním případě zbaví i poslední iluze o tom, že „ty“ vůbec existuješ.
Novoplatonismus naopak nevypadá jako wellness vůbec. Ten vypadá, jako kdyby ti ho doporučil excentrický profesor, který tráví víc času s Plotínem než s lidmi a tváří se, že to je naprosto rozumná životní volba. Hierarchie bytostí, božské stupně, duše, která se má z chaosu zvednout zpátky k Jednomu.
Z určitého úhlu pohledu ale oba systémy mluví překvapivě podobnou řečí. Buddhistické „prožívající, prožívané a samotné prožívání jsou jedno“ není zas tak daleko od novoplatonské zkušenosti, kdy pochopíš, že tvá duše není izolovaný ostrůvek, ale něco, co je zakotvené v božském a v Jednom. Jenže ten rozdíl, kam se to celé má dovést, je zásadní.
Buddhismus se dívá na ego jako na omyl, který lze rozebrat na součástky a rozpustit v prázdnotě. Novoplatonismus ego neuctívá, ale bere vážně duši jako něco, co se má pozvednout, pročistit, rozšířit a propojit s hierarchií božských inteligencí. Jeden systém ego rozpouští, druhý ho nechá udělat kosmickou kariéru.
V buddhismu se to často shrnuje do: probuď se, prohlédni prázdnotu, a hotovo. Ano, různé školy, různé nuance, bódhisattvovský ideál to celý ohromně komplikuje směrem k soucitu a zůstávání „ve hře“. Ale ten základní dojem je často takový: konečná stanice, osvícení, konec příběhu. Jako kdyby to „potom“ už nebylo potřeba řešit. Pokud jsi dosáhl osvobození, gratulace, konec titulků. Jasně, předpokládá se, že budeš chtít být bódhisattva, ale to už je tak trochu morální DLC.
Novoplatónská theurgie to má jinak. Spoj se s Jedním, s bohy, s božskou hierarchií – a šou teprve začíná. Neexistuje moment, kdy si duše sedne na obláček a řekne si: „hotovo“. Spíš něco jako: „byla ti svěřena vyšší úroveň hry, tak koukej makat.“ Je v tom něco krutého a zároveň podivně logického: pokud jsi se dotkla Jednoho, tak tím spíš máš co dělat pro celý řetězec bytostí pod sebou.
A teď otázka, kterou si můžeme dovolit položit jen proto, že ji nikdo neumí zodpovědět: je ve finále všechno prázdné, nebo je všechno součást Jednoho?
Buddhistická odpověď by šla směrem k prázdnotě všech jevů.
Novoplatonská odpověď vede k Jednomu, které je za vším, co je.
Z hlediska čisté logiky by se z toho daly udělat nekonečné disputace, ale podezírám, že kosmu je celkem jedno, kdo si na semináři obhájí lepší esej.
Mně připadá lákavější možnost, že ve skutečnosti není jeden „konec“ pro všechny. Že si do určité míry volíme, kam to celé míří.
Děláš praxi, jejímž cílem je rozpuštění ega a prohlédnutí prázdnoty – a pokud ji děláš opravdu důsledně, dostaneš se tam. Děláš praxi, jejímž cílem je spojení s bohy a Jedním – a pokud vytrváš, dostaneš se tam. Není nutné rvát buddhismus do novoplatonismu a novoplatonismus do buddhismu. Možná jen existuje víc cílových stanic, než jsme ochotni si přiznat, a každý systém ti nabízí jinou.
To, co dělá buddhismus pro Západ tak magnetický, je podle mě jedna věc: dá se elegantně odříznout od božského, aniž by se zhroutil. Buddhistická božstva – zvlášť ve vadžrajáně – jsou na úrovni doktríny aspekty mysli. Nemají vlastní agendu, nejsou to „osoby“ ve stejném smyslu jako Hekaté nebo Dionýsos, a v posledku jsou prázdná. Mají blíž k archetypům než k bohům v tvrdém polyteismu. Což se skvěle prodává v prostoru, kde archetypy ještě jakž takž projdou, ale bohové se mnohým ježí v krku.
Novoplatonismus na tohle není moc instagramově stavěný. Západu by šlo snadno vysvětlit, že buddhismus je „psychologie plus meditace“, zatímco vysvětlit, že Iamblichos mluví o reálných božských inteligencích, které nejsou projekce psyche, už zvedá víc obočí. Přitom z hlediska struktury je to taky čisté zlato: máš hierarchii, máš kosmický smysl, máš cestu duše, máš praxi, která není náhodná ani nahodilá. Jen to nevypadá jako něco, co by se dalo zabalit do appky s meditacemi před spaním.
Možná tedy ale nejde o to, najít jednu správnou odpověď na otázku „prázdnota, nebo Jedno“. Důležitější je, jaký typ konce hry vlastně chceš hrát ty. Jestli ti víc dává smysl rozplynutí v tichu prázdnoty, kde už není komu co vysvětlovat. Nebo zapojení do řetězce božských inteligencí, kde spojení s Jedním neznamená klid, ale spíš trvalé povýšení a víc povinností.
V obou případech je dobré si všimnout jedné věci: tvůj nervový systém do toho taky mluví. Někomu sedí představa konečného utišení, kde se subjekt, objekt i prožívání stáhnou do jednoho pole zkušenosti a přestanou dělat drama. Jiný typ duše potřebuje vědět, že existuje kosmická architektura, bohové, Jedno, a že vztahy s nimi se dají kultivovat donekonečna.
Ať už tě víc láká osvícení jako tiché rozplynutí, nebo spojení s Jedním jako nekonečný upgrade duše, jedno je jisté: pokud tě to bere doopravdy, nedostaneš z toho jen hezký citát na Instagram. Spíš dlouhodobý závazek, který ti buď rozebere ego na šroubky, nebo ti přidělí nadřízené v božské hierarchii. V obou případech „spirituální wellness“ končí poměrně rychle.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
