Rubrika: Tiumen

Musím se ti k něčemu přiznat. Tvořím něco, co mě pohlcuje způsobem, jaký jsem zatím nikdy nezažila. Něco, co není jen prací nebo inspirací – ale spíš proudem, který mě

Afrodita pro mě nikdy nebyla bohyní krásy v tom smyslu, jak se to slovo používá dnes. Nebyla obrazem. Nebyla dekorací. Nebyla něčí. Vždycky jsem ji cítila spíš jako puls. Jako

Když se mluví o proměně, o cestě k sobě, většinou to zní jako výzva. Jako rozkvět. Konečně být sama sebou. Konečně odložit masky, které už mě tlačí. Konečně si dovolit

Nevíš přesně kdy. Nebyla to jedna chvíle. Spíš spousta malých kompromisů. Ztišených emocí. Skloněných zad. Začala ses přizpůsobovat. Mlčet ve chvílích, kdy jsi chtěla mluvit. Odkládat svoje touhy na později.

Říká se, že máme pro věci hořet. Že máme být zapálení, nadšení, celí v plameni. A já s tím souhlasím – aspoň zčásti. Protože nic krásného nevznikne z lhostejnosti. Ale

Občas mi někdo napíše, že má pocit, že už málo mluvím o magii.Že je to teď víc o vnitřních stavech, pocitech, proměnách, o tom, jak vnímám svět. A já chápu,

Někde uvnitř nás je to tak hluboce zakořeněné, že si toho skoro nevšimneme.To, jak moc jsme – jako ženy – oceňované skrze vzhled. Když chceme někoho potěšit, řekneme, že jí

Už dávno jsem přestala věřit lidem, kteří rozdávají spiritualitu zadarmo. Ne proto, že bych si myslela, že je všechno na světě potřeba zpeněžit. Ale proto, že když někdo pracuje bez

Než jsi přišla, byla jsem člověk, který celý život vnímal jinak, ale nevěděl proč. Všechno bylo moc – zvuky, změny, doteky, očekávání. A tak jsem se naučila být funkční. Držet