Na prahu května se Země rozpíná. Jako kdyby každé semínko, které zůstalo skryté v temnotě, konečně ucítilo, že má kam růst. Není to hned. Někdy to začne jen neklidem v
Na prahu května se Země rozpíná. Jako kdyby každé semínko, které zůstalo skryté v temnotě, konečně ucítilo, že má kam růst. Není to hned. Někdy to začne jen neklidem v
Někdy si představuju, jaké by to bylo, kdybych se narodila do světa, kde být hodná holka není ctnost, ale varování. Kde se místo pochvaly za tiché přikyvování dává požehnání za
Už dlouhou dobu jsem neměla chuť vytáhnout karty pro obecný výklad.Ale dneska jsem cítila tu potřebu – a zcela nepřekvapivě se v těch kartách zrcadlí téma, které se mi v
Opravdové. Ty, které dýchají smyslem, které nám v těle zaznívají jako poznaná pravda, jako návrat k sobě. Ale kolem Velikonoc se každý rok vynoří jedna stará jizva, která se tváří
Ve včerejší epizodě Čarodějné kavárny jsme s Adélkou mluvily o dvou vírách.O tom, jestli lze být zároveň mágem a křesťanem – a jaké vnitřní krajiny se v tom skrývají.A i
Říkává se, že abychom mohli něco skutečně manifestovat, musíme to nejdřív vidět. Ale možná to není přesné. Možná to musíme spíš ucítit. Nejen pochopit hlavou, ale prožít tělem, které ještě
Mohla bych. Mohla bych dělat to, co funguje. Co se sdílí. Co chytne oko a přinese lajky. Mohla bych si dát tarotové karty na krásný šátek, položit vedle krystal, svíčku,
Mluví se o ženské síle jako o cíli.O svobodě jako o něčem, co si musíme zasloužit.O rovnoprávnosti jako o výsledku, na kterém musíme pracovat, vyjednat ho, obhájit, občas i přetlačit
Snažila jsem se jí to vysvětlit.Ne jako stížnost. Ne jako žádost o soucit. Jen jako pokus přiblížit jiný svět – ten, ve kterém žiju odjakživa.Říkala jsem jí, jaké to je
Imposter syndrom není jemný vánek pochybnosti. Je to tichý jed, co se vkrádá do těla úspěchu. Mluví vlídným hlasem, nosí slušné šaty a tváří se jako pokora. Ale není to