Opravdové. Ty, které dýchají smyslem, které nám v těle zaznívají jako poznaná pravda, jako návrat k sobě. Ale kolem Velikonoc se každý rok vynoří jedna stará jizva, která se tváří jako tradice.
Pomlázka.
Prý symbol zdraví, plodnosti a radosti.
Prý neškodná hra.
Prý je to hezké, když ženy vyšlehají, že se jim bude dařit.
Ale moje tělo si pamatuje spíš jiný pocit. Pamatuje si chvíle, kdy mě měli vyšlehat sousedé, s nimiž jsem se normálně sotva pozdravila. Pamatuje si, jak jsem měla stát ve dveřích s vyhrnutou sukní a připraveným úsměvem. Pamatuje si, jak mě to zahanbovalo – a jak jsem neměla slova, kterými bych to vysvětlila. Protože „vždyť je to sranda“. „Vždyť je to tradice“. „Vždyť to nic není“.
Jenže ono to něco je.
Je to dotek bez souhlasu.
Je to představa, že tělo ženy je tu k dispozici, jakmile to zavelí zvyk.
Je to drobný rituál, který nese stín větších struktur.
A tak se každý rok znovu roztočí debaty – a my, které říkáme „ne“, jsme zesměšňované. Jsme prý frigidní, přecitlivělé, nebo „zase nějaké feministky“. Jako by bylo směšné rozhodovat se o svém těle. Jako by bylo nevhodné říct: „Tady je moje hranice.“
A přitom právě tohle je magie.
Tohle je moc.
Umět říct ano – a umět říct ne.
Umět si zvolit, co pro mě rituál znamená. Umět tvořit nové, živé rituály, které ctí mé tělo, můj souhlas, můj rytmus.
Takové, kde se symbolické dotyky nedějí násilím, ale něhou.
Takové, kde se plodnost chápe jako tvořivost, ne jako povinnost.
Takové, kde tělo není objekt, ale chrám.
U nás doma zajíček schovává čokolády, hledají se poklady, a rituály vedeme my. My určujeme, co je svaté. My vytyčujeme hranice.
Velikonoce jsou časem vzkříšení.
Tak pojďme v sobě vzkřísit i ten hlas, který říká:
„Moje tělo. Moje pravidla. Moje magie.“
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
