Eva, Maruška a démoni aneb Proč být badass nestačí

Když se mluví o práci s temnotou, všichni hned sahají po jménech jako Lilith, Hekaté nebo Kali. Divoké, nespoutané bohyně, co si nenechají nic líbit. Zato Eva? Ta zůstává v pozadí jako symbol naivity a poddajnosti.

Je to jen další verze hry „já jsem jiná než ostatní ženy“. Další variace na staré schéma, že hodnota ženy roste úměrně s tím, jak moc se dokáže odlišit od těch ostatních. Ty, co pečují, podporují a zůstávají klidné, jsou vnímány jako nudné, submisivní a tak trochu hloupé. Kdo chce být silná a zajímavá, musí být především divoká.

Lilith říká Adamovi ne a stává se ikonou vzpoury. Eva říká ano a v kolektivní představě končí jako ta, co si nechala všechno líbit. Přitom byla první, kdo měl odvahu opustit bezpečí a vykročit do neznáma. Bez jejího rozhodnutí bychom dodnes seděli v Ráji, znudění k smrti, bez zkušeností, bez znalostí a s nulovou představou o tom, co je vlastně život.

Podobně je to i s Pannou Marií.

Když se v magických kruzích začne mluvit o bohyních, které přinášejí sílu, málokdo zmíní ji. Není dost temná. Není dost bouřlivá. Neproplétá se historií jako femme fatale se zakrváceným mečem v ruce. A přitom právě ji lidé volají na pomoc, když už jsou skutečně na dně.

Marie není slabá. Je to ta, která řekne „ať se stane“, když jí anděl oznámí, že se její život obrátí vzhůru nohama. Ta, která vychová dítě s vědomím, že je předurčeno k tragédii, a přesto ho učí, jak být dobrým člověkem. Ta, která stojí pod křížem, aniž by odvrátila zrak.
A když už není jiná možnost, zasáhne.

Marušky mají svoje místo. Stejně jako Evy.

V reálném životě totiž nestačí jen divokost a nespoutanost. Někdy je třeba mít po boku i tu, co podá ruku, když už nevidíme cestu ven. Někdy není třeba ničit svět, ale ho podržet pohromadě.
Mateřská energie se stále podceňuje. Přitom po tisíce let držela civilizaci pohromadě. Kdyby se na matky nahlíželo jinak – jako na ty, které vedou, chrání a v pravou chvíli umí zasáhnout – nebylo by třeba jejich sílu neustále obhajovat.

Potřebujeme víc Marušek. Potřebujeme víc Ev. Potřebujeme víc mateřských, tichých, ale silných bohyní. A taky potřebujeme přestat se tvářit, že mateřská energie znamená slabost. Možná kdybychom v naší společnosti vnímali matky jinak – jako ty, co držely celou společnost po tisíce let – tak bychom konečně viděli Marii takovou, jaká je.

Ne jako křehkou světici, ale jako tu, která stojí mezi člověkem a temnotou a říká: Dál už ne.

Tiumen

Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.

K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.

Články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související