V některých rodinách se dědí stříbro. V jiných nemovitosti nebo umělecké nadání. V naší rodině se dědí ADHD a autismus.
Moje děti nejsou standardní. Vlastně, žádné z nich není úplně „běžné“. Některé jsou jen trochu své, trošku roztržité, s vlastním pohledem na svět, který se občas míjí s tím, co společnost považuje za normální. Ale jedno z mých dětí je jiné ještě víc. Je to čistá bytost kouzla, dítě, které se zdá, jako by spíš patřilo do světa víl a jednorožců než sem k nám. Klouže mezi realitami tak přirozeně, jako když dýchá. To, co já musím v magii složitě budovat, se jí děje samo – jako by nesla vědění, které si nikdy nemusela osvojit, protože ho v sobě měla odjakživa.
A přesto… přesto je pro mě někdy těžké přijmout, že moje dítě není „standardní“. Přitom je dokonalé přesně takové, jaké je. Proč tedy občas cítím smutek, že nezapadá?
A pak mi to dojde.
Ten smutek není o ní. Je o mně. Je o mém vlastním dětství. O tom, že jsem také byla jiná. A že jsem se to naučila skrývat.
Já jsem neměla tu svobodu být autentická. Moje rodina by mě takovou nikdy nepřijala. Naučila jsem se, že pokud chci být milovaná, musím svou podivnost schovat. Naučila jsem se přizpůsobit. Být normálnější. Nevyčnívat. Maskovat se, dokud maska nesrostla s kůží.
Jenže když teď vidím své dítě – to malé šamanské stvoření, které je čistou esencí sebe sama – vidím, jak moc jsem ztratila. A v tu chvíli mi vrací pohled nejen ona, ale i moje vnitřní dítě, to malé já, které se kdysi naučilo, že jeho skutečná podoba není přijatelná.
A tady je ten skutečný uzel bolesti. Moje dítě mi zrcadlí to, co jsem musela pohřbít.
Ona je perfektní přesně taková, jaká je. A já jsem taky byla.
Ale já jsem neměla možnost být viděna a přijata.
Tohle není jen můj příběh. Je to příběh mnoha neurodivergentních lidí. Těch, kteří se naučili přizpůsobit, aby přežili. Těch, kteří už tak dlouho hrají svou roli, že už ani neví, jak vypadá jejich pravá tvář.
A přesto – pod všemi těmi maskami – tam stále jsme. Naše pravé já nikdy nezmizelo. Jen čeká, až ho znovu najdeme.
A možná je to ta nejtěžší věc.
Znovu objevit to dítě v nás, které se kdysi schovalo.
Podívat se mu do očí.
A říct mu: „Jsi v pořádku. Jsi hodné lásky”.
A už se nemusíš skrývat.“
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
