Letní období nás vyhání ven, obdivovat krásy přírody a sbírat její plodů. Většina z nás ale žije ve vesnicích a městech. To je náš přirozený biotop, kde jsme se narodili, kde bydlíme, pracujeme, bavíme se a kde asi jednou zemřeme.
Pro naše ‘dávné předky’ byly přirozeným prostředím (polo)samoty a malé osady. Pro nás jsou to osady větší. Jejich magie vyvěrala z jejich světa, naše vyvěrá z našeho. Nebo jinak. Magie je tu vždy a je stejná pro všechny. Jako magický prazdroj je součástí všeho a všech. Rozdíl není v magii, ale v přístupu.
Magie se nemění. Měníme se my. A s tím se proměňuje i naše praxe. Nežijeme v 8. ani 19. století. Vadí to? Ne! Dokonce bych řekla, že máme štěstí na období, které je poměrně bezpečné a plné možností.
Snažit se nastrkat svou praxi do tvaru praxe našich předků je jako strkat kuličku do hranatého otvoru. ‘Duchovní’ lidé se často smějí těm, kteří si oblečením, make-upem nebo zásahy chirurga snaží vytvořit nestárnoucí image. Co si to chtějí dokazovat?
A co si chceš dokazovat ty, milá čarodějko, když tu bosa v rozevlátých šatech běháš po lese a opovržlivě koukáš na ty, kteří přijeli autem, mají softshellky nebo dokonce bylinky kupují?
Romantizace života má smysl, ale pořád si musíme uvědomit, že je to trochu divadlo a že to, oč bychom měli usilovat, je funkční praxe v podmínkách našeho života. Není to život, dlouhá pauza, praxe. Je to praxe v rámci života.
Můžeme odjet na měsíc do ašrámu nebo na týden do tmy. Jaký to bude mít reálný efekt na naši praxi? Za měsíc už skoro žádný, za rok si málem nevzpomeneme a budeme znovu hledat něco, co vás vytrhne ze všednosti a ukáže tu pravou magii.
Ale ta magie je všude kolem. Na dálnici, čerpací stanici, v obchoďáku, v autě, v kanceláři, ve fitku…a pokud ji nevidíš, tak kdo je tu pozér? Magie je všude. Každý ji snáz vnímáme jinde a jiným způsobem, ale je všude. A je na nás, abychom se ji naučili vidět i v tom brutalistním baráku nebo vietnamské večerce. Protože tam je. Moderní, městské, současné, postmoderní není překážkou magie. Je její součástí, projevem a cestou stejně, jako les, louka a jezero.
Jen otevřít oči.
