Jsou bohové nebezpeční? To je otázka, kterou si klade každý, kdo se kdy odvážil obrátit k těmto starým, mocným bytostem. A odpověď je jasná: ano, trochu. A vlastně to tak má být. Protože kdyby nebyli nebezpeční, nebyli by bohové, ale spíš něco na způsob domácího mazlíčka, co vám jen přikyvuje. Bohové nejsou tu proto, aby vás hladili po hlavě a servírovali vám vše, po čem zatoužíte. Jsou tu, aby dávali i brali. Pravou rukou dávají – požehnání, moc, vedení. Levou rukou berou – někdy něco, co jste nepotřebovali, ale občas i to, na čem vám záleželo. A to bolí.
Je to paradox, samozřejmě. Bohové nejsou ani dobří, ani zlí. Jsou jako vítr. Vane všemi směry, přináší úrodu a klidné dny, ale taky strhává střechy a nechává vás stát uprostřed trosek. A právě proto s nimi můžeme pracovat. Protože nejsou černobílí. Jsou celiství, komplexní. Stejní jako my. Vidí nás takové, jací opravdu jsme – se světlem i tmou, radostí i vztekem. A protože oni jsou sami paradoxní, chápou, že i my takoví jsme.
Pravda je, že ta jejich schopnost dávat a brát v lidech vyvolává strach. A upřímně, to je na místě. Nikdo nechce přijít o něco, na čem mu záleží, a vědomí, že bohové mohou „jen tak“ sáhnout do vašeho života, je zneklidňující. Ale je to vlastně tak jiné od života samotného? I život dává a bere. Nabídne vám úžasnou příležitost, a pak přihodí překážku, která vás málem srazí na kolena. Přesto život žijeme, protože víme, že za riziko stojí i ty nejmenší chvíle štěstí.
A tak je to i s bohy. Nemusíte se jich bát, ale měli byste je respektovat. Jsou to mocné bytosti, ne kamarádi na kávu. Ale stejně jako v životě, i při práci s nimi se učíme hledat způsoby, jak jednat s rozvahou. Ano, jsou nevyzpytatelní. Ano, někdy to bolí. Ale na druhou stranu – kdyby to bylo snadné, asi bychom se nic nenaučili. A co by to bylo za bohy, kdyby jen rozdávali dárky a nikdy vás nezkusili trochu vyvést z rovnováhy?
