Prázdnota, karma, zánik ega? To zvládneme u večerního čaje. Ale jakmile otevřeme Platóna, po třetí větě zavíráme knihu a mozek se jde radši uklidnit na Instagram.
Na první dobrou to svádí ke dvěma laciným závěrům. Buď jsme dneska prostě „hloupější“ a filozofie je na nás moc velké sousto. Nebo jsou antické texty tak suché a zkostnatělé, že by si je měli číst jen sběratelé prachu a akademických titulů.
Obě varianty jsou pohodlné alibi, ale minou se pointou. Problém většinou neleží v tom, co autoři říkají, ale v kanálu, kterým jejich myšlenky proudí – v jazyce, který už dávno neslouží myšlení, ale jen šumí v pozadí.
Když dneska vezmeš do ruky antického autora v klasickém českém překladu, čeká tě dvojitý maraton.
Nejprve se musíš vůbec zorientovat, co se v té větě vlastně odehrává: kdo je podmět, které sloveso se váže ke kterému zbloudilému přívlastku, a kde se ti po třetí vedlejší větě rozpadla původní myšlenka.
Teprve pak můžeš začít tušit, o čem to celé vlastně je. Jenže tahle druhá vrstva se většinou ani nestačí dostat ke slovu, protože mozek už padá únavou z překážkového běhu syntaxí. Filozofie pak nevypadá „hluboká“, ale prostě „nečitelná“.
Do toho všeho vstupuje ještě způsob, jakým jsme ty texty převedli do češtiny. Většina klasických překladů vznikla v době, kdy „věrnost“ znamenala hlavně kopírovat strukturu originálu. Když řecký nebo latinský autor skládal souvětí jako kamenné bloky, překladatel je v češtině poslušně naskládal taky – i když to zní spíš jako kód pro zasvěcené než živý jazyk.
Výsledkem je, že český čtenář často nečte antiku, ale její muzeální kopii z poloviny dvacátého století. Jednoduché myšlenky jsou obalené patosem, a co by šlo říct jasně, je zavalené vrstvením a starosvětskou důstojností.
Tady se ukazuje paradox východních náboženství. Texty o prázdnotě, zániku ega nebo bódhičittě nejsou nijak obsahově měkčí než novoplatonická metafyzika. Taky od tebe chtějí, abys rozebrala vlastní „já“, přehodnotila představu reality a vztah k utrpení. Jenže čtou se mnohem snáz. Ne proto, že by buddhismus byl „jemnější“ nebo méně náročný než Platón, ale proto, že k nám dorazil později a skrze úplně jiný typ prostředníků.
První, kdo k nám východní texty přinášel ve větším měřítku, nebyli filologové, ale duchovní učitelé, popularizátoři a ezoterici. Jejich cílem nebylo dokonale kopírovat gramatické jemnosti sanskrtu, ale srozumitelně vysvětlit západnímu, unavenému člověku, o co jde.
Takže místo věty, která přesně imituje strukturu originálu, napíšou: „myšlenky jsou jako mraky, nemusíš se s každou ztotožnit.“ Překládají nejen jazyk, ale i způsob myšlení.
Východní filozofie tak získala náskok, který nepatří obsahu, ale kvalitě překladu. Naše setkání s ní často probíhá v jazyce dvacátého a jednadvacátého století, který ví, že čtenář má práci, děti, nervy na pochodu a hlavu rozsekanou do deseti směrů. Zato antika u nás pořád často promlouvá hlasem dávno mrtvých překladů, psaných pro jiné publikum a úplně jinou představu o tom, jak má vypadat „vážný text“.
A k tomu ještě čas. Antické texty se původně četly v prostředí, kde „studium“ znamenalo několik hodin v klidu a bez vyrušení. Mnich, žák nebo filozof měl před sebou rukopis a kolem sebe ticho, maximálně křeslo a svíčku. Dnešní čtenář otevírá Iamblicha mezi e-maily, špinavým nádobím a ukládáním dětí. Číst Plotina ve světě nekonečných notifikací není projev odvahy, ale lehké sebepoškozování. Nejde o to, že „nezvládáš soustředění“, ale o to, že ten text počítá s životní konfigurací, kterou dnes prostě nemáme.
To neznamená, že bychom měli Platóna překládat do memů a z Jamblicha vyrábět „duchovní kartičky“. Nejde o to dělat z novoplatonismu self-help příručku. Jde jen o to přiznat si, že pokud má tahle tradice přežít a něco říct lidem jednadvacátého století, potřebuje jazyk, který tenhle svět bere vážně. Hloubka se neztrácí tím, že zkrátíš větu. Ztrácí se v momentě, kdy text nikdo nedočte.
Možná pak zjistíme, že nejsme o nic hloupější než čtenáři před sto nebo tisíci lety. Jen už nemáme chuť trávit večery překládáním češtiny do češtiny, abychom se prokousali k jediné myšlence, která by se dala říct jednodušeji. Problém není v tom, že dnešní čtenář „nezvládá filozofii“, ale v tom, že ji pořád servírujeme jako muzejní exponát místo živého rozhovoru.
Až se někdo opravdu odváží přeložit Plotina do češtiny, která dýchá stejným vzduchem jako člověk po třetí směně reality během dne, ukáže se, že to nejsou nedostupné mramorové busty, ale překvapivě aktuální parťáci do rozhovoru o tom, co vlastně drží svět pohromadě. Stačilo by jim sundat skleněný poklop, pod kterým je už příliš dlouho dusíme.
Pokud se ale chceš nechat pravidelně inspirovat novoplatónskými myšlenkami v ADHD edici, můžeš se přidat do kurzu Mystéria řeckých magických papyrů, kde na společném Zoomu probereme klidně i to, zda by dnes byl úspěšnější influencer Proklos nebo Jamblichos, aniž bychom zapomněli na praktikou dávku magie bez potřeby dokazovat si, že zvládáme mluvit jazykem, který by se mohl tesat do mramoru.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
