Zastav se! Hned! Ne zítra. Ne za týden. Ne za měsíc. Hned teď!
Opravdu to nepočká. Cestu z lesa nenajdeš tím, že budeš běhat sem tam, tu na jednu cestu, tu na jinou, a pak zase zpátky na rozcestí. Motáme se v kruhu a ztrácíme spoustu energie tím, že ji věnujeme lidem, věcem a práci, která není naše a nedává smysl. Ale pro ten spěch a chvat si to ani neuvědomujeme. Konám, tedy jsem. Vypadáme ve svých aktivitách tak důležitě. Mají ale smysl?
Pokud se nezastavíme, nenadechneme, nepobudeme chvíli sami se sebou v tichém rozjímání, nikdy tu svou cestu, která je pro tenhle okamžik ta naše a ta správná, nenajdeme. Musíme zpomalit a trochu si zapřemýšlet. Vyčkat, vysedět, vymeditovat, co jsme skutečně my, co je naše a co je cizí, na nás vložené nebo v dobré víře osvojené.
Nepomohou nám ani přátelé, rodina nebo kolegové. Nikdo za nás nenajde směr, kterým se my sami máme vydat. I kdyby nás, vědomě či nevědomky, zištně netlačili tam, kde se to nejvíc hodí jim a opravdu nesobecky chtěli pomoct, ani tak nám jejich vedení nebude k ničemu.
Věnujme proto tento týden zpomalení a rozhlédnutí po krajinách vnitřních i vnějších. Posaďme se na pařez, podívejme se, ze které strany stromů roste lišejník, kde vychází slunce a kde je Polárka. Zjistěme kde jsme a kam se odsud chceme vydat.
Pro nalezení odpovědi na tuto otázku se musíme naopak rozhlédnout uvnitř, ve svém nitru. Kde jsou naše sny a touhy, kdo chceme být, co chceme dělat? Až budeme znát odpověď, i kdyby jen částečnou, můžeme začít přemýšlet, jak se tam dostat. Cesta se často objeví sama, když známe aspoň trochu směr. A pak najdeme i podporu v těch, které při svém putování potkáme.
Přejeme krásný a klidný začátek týdne!
