Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to vlastně docela přesvědčivě. Venku je mlha, listí hnije v blátě, v půl páté je tma a celá krajina vypadá, jako by přes ni někdo přetáhl smuteční filtr.
Jenže podsvětí nemá úřední hodiny od pátku do neděle a ranní mlha není kosmologický mechanismus.
To, že nám v říjnu příroda připadá mrtvá, ještě neznamená, že se v ní objektivně mění dostupnost nebožtíků. Znamená to jen, že žijeme v mírném podnebném pásu, kde zrovna skončila vegetační sezóna a církevní kalendář na stejné datum zapíchl špendlík Památky zesnulých. Vznikne tak dokonalá optická iluze, že podzim a mrtví k sobě patří od počátku věků.
Zkuste ale tenhle „univerzální“ model sbalit do kufru a odvézt třeba do Saigonu.
V listopadu tu není mlha, mráz ani tlející les. Je tu přes třicet stupňů, končí monzunové lijáky a v deltě Mekongu opadá voda a chystá se nová setba rýže. Kdyby tady člověk čekal, až mu počasí vyrobí sychravou dušičkovou náladu, neudělá za celý rok vůbec nic. A přesto tu lidé pracují s mrtvými, předky i bloudícími duchy s naprostou samozřejmostí – jen k tomu nepotřebují svetr a dýni.
Hned první věc, která vám v jižním Vietnamu rozbije představu jediné společné sezóny mrtvých, je kalendář. Konkrétní zemřelý tu má svůj vlastní výroční den (giỗ), odvozený od data smrti. Výročí vzdálenějších generací se mohou časem slít do společné rodové paměti, ale princip je jasný: dědeček nemusí jedenáct měsíců přešlapovat za branou a čekat, až se celému podsvětí otevře listopadová směna. Má v diáři vlastní termín.
Vedle toho tu běží celoroční provoz: obětiny 1. a 15. den lunárního měsíce, jarní údržba hrobů v plném slunci, velký sedmý lunární měsíc i mimořádné zásahy, když se něco pokazí. A různí adresáti přitom nemusí jet podle stejného rozpisu – u cô hồn jsou v jednom jihovietnamském materiálu doložené například i 2. a 16. den. Velký svátek uprostřed roku neznamená zákaz provozu po zbytek kalendáře. Vánoce jsou taky velký rodinný svátek, ale většina z nás z toho nevyvozuje, že od ledna do listopadu jsme sirotci.
Jakmile se navíc přestanete ptát „kdy je závoj tenký“, objeví se mnohem praktičtější otázka: kde stojíte. A tady je Vietnam doslova laboratorní ukázka.
V klasickém jihovietnamském etnografickém popisu se obětina bloudícím a cizím mrtvým (cô hồn) staví ven před dům právě proto, aby tihle duchové nepřekročili práh a neusadili se uvnitř na oltáři rodinných předků. Není to univerzální stavební předpis pro každý vietnamský dům, ale mechanismus je krásně čitelný: prostor reguluje vztah. Můžete někoho z pietních nebo bezpečnostních důvodů nakrmit, aniž byste mu tím přidělili trvalé bydliště v obýváku.
To je provozně mnohem užitečnější úvaha než sledování předpovědi počasí. Rodový předek patří dovnitř ke stolu. Cizí neklidný mrtvý může dostat najíst před prahem a v některých obřadech se na konci ještě rozhazuje rýže se solí. Rituální catering tu zjevně nekončí jen tím, že někdo odnese talíře. Hrob je jiná adresa než domácí oltář a křižovatka je jiná adresa než ložnice.
Tradiční systémy totiž neházejí všechny mrtvé do jednoho pytle s nápisem „duchové“. Rodový předek, nepohřbený voják, oběť autonehody a bezejmenný tulák nejsou čtyři zoologické druhy strašidel. Tyhle kategorie popisují různé proměnné: způsob smrti, zacházení s tělem, identifikaci a vztah k živým. Jeden mrtvý může splňovat několik z nich zároveň a některé jeho sociální a rituální statusy se mohou změnit, když ho rodina najde, identifikuje, pohřbí nebo přijme do péče. Způsob smrti samozřejmě zpětně nepřepíšete, ale jeho místo mezi živými a mrtvými se změnit může.
A pokud se vrátíme ke starověkému Středomoří, odkud si moderní západní magie tak ráda půjčuje autoritu, dopadne podzimní mýtus ještě hůř.
V Řecku nebyl obdobím mrtvé přírody podzim, ale vrcholné suché léto, kdy slunce spálilo zemi na troud; říjen a listopad byly naopak měsíce dešťů, orby a setby. Athéňané měli na přelomu února a března Anthesterie: dionýský svátek s výrazně chtónním závěrem, obětinou pro Herma Chthonia a starou formulí, která na konci cosi – podle čtení buď Kéry, nebo Káry – posílá ze dveří, protože Anthesterie skončily. Představa, že celé Athény tři dny zaplavili všichni nebožtíci jako při zombie apokalypse, už je moderní interpretace přilepená na mnohem složitější svátek.
Římané chodili na hroby předků v únoru a neklidné lemury vyháněli z domů házením černých fazolí v polovině rozkvetlého května. A v Egyptě se přímo v thébských hrobkách se zemřelými hodovalo během Krásného svátku údolí v horké sklizňové sezóně Šemu. Rozhodně žádná mlha, kabátek a dekorativní dýně.
V operativní magii řecko-egyptských papyrů (PGM) a proklínacích tabulek (defixiones) pak po nějakém čekání na podzim není ani památky. Operátor potřeboval vyhrát soud, svázat protivníka nebo získat věštbu v červenci? Neřekl klientovi: „Zavolejte mi za čtyři měsíce, až opadá listí.“ Vzal olovo, našel správný hrob nebo rozcestí, pohlídal si fázi Měsíce a noční hodinu a dodržel protokol.
Zaměnit středoevropskou podzimní plískanici za vlastnost vesmíru je zkrátka jen pohodlný optický klam. Když prší a mrznou prsty, snáz se nám myslí na pomíjivost, než když si v třiceti stupních dáváte ledovou kávu pod palmou. Jenže práce s mrtvými není meteorologie. Je to celoroční infrastruktura, která má své adresy, své prahy, své protokoly a svou pravidelnou hygienu v průběhu lunárního měsíce.
Dušičky a Samhain jsou fajn svátky. Jen z nich nedělejme hlavní jistič podsvětí.
Žádný univerzální jistič totiž není připojený k jednomu listopadovému datu ani ke středoevropskému teploměru.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
