Někde uvnitř nás je to tak hluboce zakořeněné, že si toho skoro nevšimneme.
To, jak moc jsme – jako ženy – oceňované skrze vzhled.
Když chceme někoho potěšit, řekneme, že jí to sluší.
Když je nejistá, ujišťujeme ji, že vypadá krásně.
A pořád o tom mluvíme. O tom, jak která žena vypadá.
Když zhubla. Když se hezky oblékla. Když má něco nového.
Jako kdyby to byla ta nejdůležitější zpráva.
Děláme to automaticky. A děláme to především mezi ženami.
Ano, samozřejmě, i muži jsou pod tlakem. Ale tohle není totéž.
To, co se děje ženám ve vztahu k jejich vzhledu, je jiný řád intenzity.
Věnujeme tomu obrovské množství času a energie.
Snažíme se být atraktivní – protože jsme se to naučily jako nutnost.
A přitom je to závod, který se nedá vyhrát.
Protože ten ideál, který máme v hlavě, je kulturní konstrukce, do které se většina z nás nikdy nevejde.
Ať si říkáme, že všechny ženy jsou krásné, většina z nás moc dobře ví, že existuje určitý typ krásy, který je považovaný za standard.
A ostatní se tomu mají nějak přiblížit. Snažit se. Makat na sobě. Hlídat se.
A pak se stane, že i ženy, které se živí hlavou nebo duší, jsou hodnocené primárně podle vzhledu.
Herečky, političky, podnikatelky.
Jako kdyby to, co dělají, bylo vedlejší – hlavně že vypadají.
A já se v tom všem taky nacházím.
Taky to dělám.
Taky říkám ostatním ženám, že jim to sluší.
A jsem zvyklá to slyšet. A taky to slyším ráda.
Ale někdy cítím, že je to celé tak strašně zacyklené.
Napíšu text. Něco, co jsem dlouho nosila v sobě.
Co má pro mě význam. Co jsem chtěla říct.
A přidám fotku – protože vím, že jinak ten text nikdo neuvidí.
A reakce?
„Sluší ti to.“
„Vypadáš krásně.“
A ano, lichotí mi to. Ale zároveň mě to trochu mrzí.
Protože ten nejhlubší obsah zůstane bez odezvy.
Jako kdyby nebyl důležitý.
A tak si říkám – nebylo by hezké, kdybychom to trochu změnily?
Ne že bychom se přestaly oceňovat za vzhled.
Ale že bychom začaly víc všímat i jiných věcí.
Ocenit se za odvahu. Za vytrvalost. Za to, že jsme to nevzdaly.
Za to, že jsme zvládly ráno odvézt děti do školy a do školky a psychicky se u toho nerozpadnout.
Za to, že jsme ten den vůbec zvládly ustát – s tlakem, se spánkovým deficitem, s emocemi, co se valí.
Ocenit se za to, že jsme dokázaly něco vyřídit, přestože nás nikdo neviděl.
Za to, že jsme napsaly text. Zvedly telefon. Neutekly z toho, co bylo těžké.
Ocenit se i za to, že jsme na chvíli odpočívaly – i když uprostřed nepořádku.
Za to, že jsme ustály rozhovor, kde šlo o všechno.
Za to, že jsme ten den vůbec byly.
A to všechno se dá říct.
Stejně jako „sluší ti to“.
A možná je největší magie v tom, co není na první pohled vidět.
V tom, co v sobě tiše držíme.
Co v sobě proměňujeme.
A co si konečně dovolíme ocenit.
A pokud tě tohle téma volá –
jestli chceš být viděná i v tom, co běžně zůstává bez pochvaly,
jestli se chceš znovu napojit na svou vlastní zářivost –
brzy otevřu jak prostor pro osobní výklady,
tak i hlubší cestu, kterou pro vás připravuju.
Zůstaň blízko.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
