„Bohové si nás vybírají. Ne my je – oni nás.“
Zní to vznešeně. Téměř jako zasvěcení. Jako by existoval neviditelný seznam – a jen někteří z nás na něm měli tu čest být uvedeni.
A přece, pokaždé když tu větu slyším, něco ve mně ztuhne. Ne proto, že by nebyla krásná – ale protože často slouží jako lesklá nálepka na hlubší touhu. Touhu po výjimečnosti, po potvrzení, po uznání. „Já nejsem jen tak někdo. Mě si vybrali.“ Někdy to zní skoro jako duchovní obdoba diplomu s pochvalou.
Jenže vztah s božstvím není ocenění za výkon. Ani přihláška do elitního spolku. A rozhodně to není klub s omezeným vstupem a pečetí osudu.
V antice se lidé obraceli k bohům napříč společností – nebylo třeba splňovat zvláštní předpoklady. K božstvům mluvili rolníci i králové, básníci i zloději. Ne proto, že by prošli nějakým výběrem – ale protože cítili úctu. Hlad. Touhu po spojení. A měli hlas.
Ano, někdy přijdou oni. V obraze, v pocitu, ve snu, v tichém pohnutí. A někdy voláme my – a nic se nestane. Ale právě v tom je vztah: není to automat na znamení. Je to živé napětí mezi tichem a odpovědí. Mezi nádechem a návratem.
Když někdo mluví o tom, že byl „vybrán“, často se mi vybaví školní třída. Děti na lavičce, čekající, kdo zůstane poslední. Kdo nebude „dost dobrý“, aby si ho bohyně všimla. A právě tam se ten obraz začne hroutit.
Božství není algoritmus. Není to paní učitelka vybírající premianty. Je to proud. Síla. Pohyb. Dech světa, který se neptá, jestli máte glejt – ale jestli jdete dostatečně hluboko.
To, jestli jsme „dost“, se nepozná podle toho, kdo si nás zapsal do svitku. Ale podle toho, jak žijeme. Jestli jsme pravdiví. Jestli hoříme zevnitř. Jestli máme odvahu tvořit, mluvit nahlas, stát si za svým. Jestli v nás proudí život, který chce proudit dál – k ostatním.
Božská přítomnost může přijít. Ale neodpoví jí ten, kdo čeká na pozvánku. Odpoví ten, kdo je připraven. Kdo dře. Kdo poslouchá. Kdo otevřel srdce – a nevzal zpátky žádné své ano.
Možná nejde o to být vybrán.
Možná jde jen o to být přítomen, když se setkáme – a mít odvahu říct ano.
A co vy? Taky jste si někdy dovolili oslovit božstvo bez registrace, potvrzení o způsobilosti a razítka od vyšší moci? Bez čekání na oficiální audienci, prostě jen tak – protože jste cítili, že je čas mluvit? A jak vám to fungovalo?
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
